Předválečné opěvnění a vojensky významná místa v obraně i boji proti Říši

Stavební úsek L2 - Petrovice

Důležitou komunikaci od Lückendorfu do Jablonného v Podještědí a kompaktní lesní masiv mezi Petrovicemi a sedlem mezi kótou 500 Vraní skály a Pískovcový vrch (547m) palebně zajišťovaly objekty stavebního úseku L2 - Petrovice.

Výstavba objektů úseku L2 byla 23. srpna 1937 zadána stavební firmě Silsta a.s., Praha VII. Ta podala nejnižší cenovou kalkulaci i na sousedním úseku L3 a v obou případech zvítězila ve výběrovém řízení. Velitelem stavebního dozoru byl jmenován poručík pěchoty Pavel Nerer, od března 1938 pak poručík pěchoty Ladislav Zelenka. Nejprve bylo zadáno 49 objektů v obou úsecích a v říjnu roku 1937 bylo zadáno dalších 15 pevnůstek v proluce mezi oběma stavebními úseky. V dubnu následujícího roku pak byly zadány další pevnůstky a konečný jejich počet se ustálil na 60-ti v úseku L2 a 38-mi v úseku L3. Protože kancelář vojenského stavebního dozoru byla umístěna v Petrovicích, obdržel stavební úsek L2 doplňkový název po zmíněné vsi. Zkušená a zavedená stavební firma zahájila přípravné práce brzy po obdr ...

Stavební úsek L1 - Jítrava

Komunikaci z Jablonného v Podještědí na Rynoltice a hlavní silnici z Chrastavy na Jablonné v Podještědí měly za úkol palebně uzavírat pevnůstky důležitého úseku L1 lehkého opevnění. Sídlo stavebního dozoru bylo umístěno do obce Jítrava a podle ní úsek obdržel název.

Nejvýhodnější nabídku na výstavbu 34 pevnůstek lehkého opevnění podala stavební firma arch. Karel Jarolímek, Dvůr Králové nad Labem. 20. července 1937 jí byla vojenskou správou výstavba zadána. Na počátku dubna následujícího roku byla firmě dodatečně zadána výstavba dalších 14-ti pevnůstek, čímž se konečný počet zadaných objektů úseku ustálil na 51. Firma Karla Jarolímka svou finanční nabídku značně podhodnotila a v průběhu stavby se pokoušela ceny za jednu pevnůstku neúspěšně navýšit. Neodváděla totiž příliš dobrou práci, první objekt vybetonovala až na počátku října 1937, tedy přibližně 70 dní po zadání úseku do výstavby. Také betonáž dalších objektů postupovala pomalu a do konce roku 37 se podařilo vybetonovat pouhých 15 objektů. Práce se rozběhly po zimní přestávce až na počátku května ...

Stavební úsek S2 - Žibřidice

Prostor mezi Janovicemi v Podještědí a vrchem Velký Vápenný měly palebně přehradit ve dvou sledech pevnůstky stavebního úseku S2. Do zářijových událostí se ze zadaných 57 pevnůstek podařilo vybetonovat pouhých 17 objektů.

Původní plány obranného postavení Liběchovské příčky počítaly s odkloněním linie v prostoru Stráže pod Ralskem na východ směrem k Ještědu. Dodatečně pak bylo schváleno propojení příčky s pohraničním opevněním a proto byly zadány do výstavby úseky S1 a S2. Zatímco linie od Stráže k Ještědu zůstala pouze na papíře a byla dočasně pozastavena po anšlusu Rakouska, ve zmíněných úsecích se práce naplno rozběhly. Stavba úseku S2 byla 10. června 1938 svěřena firmě arch. František Šíma, Poděbrady, která v soutěži podala nejvýhodnější cenovou nabídku. Tato firma však neměla se stavbou opevnění žádné zkušenosti a své možnosti trochu přecenila. To se negativně projevilo v tempu prací a výstavba úseku S2 nabrala největší zpoždění z celé Liběchovské příčky. Na kvalitě provedení prací se absence zkušenost ...

Stavební úsek S1 - Stráž pod Ralskem

Úkolem objektů stavebního úseku S1 bylo palebně omezovat zvlněný terén stoupající od Ještědského potoka v prostoru mezi Stráží pod Ralskem a Žibřidicemi. Ze zadaných 57 objektů jich do září 1938 bylo vybetonováno jen 22.

Výstavba úseku s označením S1 byla zadána 7. června 1938 stavební firmě Architekt Jan Oplt z Bakova nad Jizerou, která zvítězila v tendru a podala nejnižší cenovou kalkulaci. Celkem 57 objektů lehkého opevnění mělo přehradit prostor mezi Stráží pod Ralskem a Janovicemi v Podještědí. Na jihu pevnůstky navazovaly na objekty sousedního úseku R2, na severu u Janovic na úsek S2. Oba stavební úseky S byly plánovány jako spojka od Stráže s návazností na pohraniční opevnění, zatímco se hlavní obranné postavení v severní části Liběchovské příčky bylo plánováno od Mimoně přes Stráž pod Ralskem se stočením na východ směrem k Ještědu. Zatímco zmíněné hlavní obranné pásmo zůstalo pouze v plánech na papíře, spojka k hranicím se již budovat začala. Velitelem stavebního dozoru úseku S1 byl jmenován nadpor ...

Stavební úsek 195 - Volary

Přestože velká část pevnůstek úseku 195 stojí v 1. zóně národního parku se zakázaným přístupem, část z nich patří pro laickou veřejnost mezi nejznámější z celé Šumavy. Vděčí za to poloze u Soumarského mostu, kam ročně míří tisíce turistů. Přesto jde o pouhý zlomek toho, co se na do konce září podařilo vybudovat.

Na jaře roku 1938 zamířily vytyčovací skupiny Ředitelství opevňovacích prací do šumavského terénu, ve snaze připravit výstavbu souvislé linie pevnůstek lehkého opevnění, o kterou se v případě napadení republiky sousedním Německem měla opřít hlavní obrana polních jednotek. Zatímco o rok dříve spočívalo budování opěrných bodů ve formě uzávěr objektů lehkého opevnění, v osmatřicátém už měly Šumavu uzavřít nepřerušené linie pevnůstek. Jako nejvhodnější pro obranu bylo rozhodnuto co nejvíce využít toku řeky Vltavy, která sama o sobě tvořila významnou přírodní překážku. Tím došlo k vysunutí obranných pozic blíže k hranicím, čímž se objekty úseků H42 a H33 před Prachaticemi vybudované v roce 1937 ocitly v týlu HOP (hlavní obranné postavení) a vytvořily tak druhou obranou linii v případě prolomení ...

Stavební úsek 191 - Lenora

70 objektů lehkého opevnění úseku 191 mělo palebně přehradit prostor mezi šumavskou Lenorou, Zátoní, Kubovou Hutí a Lipkou. Do konce září 1938 se nepovedlo vybetonovat všechny pevnůstky, přesto nedokončená linie významným způsobem ovlivnila německé plány pro útok v daném prostoru.

Pro rok 1938 vydalo Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) zcela jinou směrnici pro obranné stavby v prostoru Šumava oproti roku loňskému. Zatímco uplynulého léta probíhala horečnatě výstavba pevnůstek v nejdůležitějších směrech a formou uzávěr měly jejich palby blokovat prostory pro vhodné přesuny větších armádních uskupení, na rok 38 byla již koncepce obrany zcela jiná. Od západu po východ Šumavy měly pevnůstky uzavřít pohoří v souvislých, ani těžko prostupnými oblastmi nepřerušených liniích. Mělo se tak stát v šesti stavebních úsecích, z nichž jeden obdržel označení 191. Pevnůstky navrhovaného úseku měly být vystavěny od Lenory severně k Zátoni, kolem Horní Vltavice pak měla linie vystoupak ke Kubově Huti, kde měla navázat na objekty úseku H41, vybudované v uplynulém roce. Poslední objekt ...

Stavební úsek H41 - Vimperk

Stavební úsek H41 nebyl vytyčen jako souvislá linie objektů lehkého opevnění, ale jako soubor čtyř na sebe nenavazujících uzávěr sedel a komunikací směřujících od hranic k Vimperku. Všechny objekty se dodnes dochovaly a některé patří k nejlépe zachovaným z celé Šumavy.

Šumavské pohoří tvoří významnou přírodní překážku proti pohybu armád z cizích zemí do Čech. Jejím příkrým a hustým lesem zarostlým stráním i komplikovanému terénu se již od středověku větší vojenská uskupení při svých přesunech snažila vyhýbat. Průchod s armádními svazky skrze Šumavu lze ve větším měřítku uskutečnit jen na několika místech, jako jsou širší údolí nebo sedla, hlavní silnice a železnice. Tato místa pak lze relativně dobře bránit i s menšími polními jednotkami. Toho si bylo vědomo i československé armádní velení a při pochůzkách zástupců Ředitelství opevňovacích prací krátce po ustoupení zimy v roce 1937 bylo od Vimperku směrem k hranicím navrženo několik na sebe nenavazujících uzávěr lehkého opevnění vzor 37, které vhodným způsobem na vybraných místech vyztuží obranu polních ...

Přestřelka na Požárech - další hypotéza

Díky amatérské rekonstrukci události z 30. dubna 1942 na Křivoklátsku se nám podařilo najít další hypotézu, jak se tam přestřelka parašutisty s četnictvem mohla odehrát.

V předchozím díle seriálu o parašutistech na Požárech jsme se pokusili nastínit na základě ověřených faktů, domněnek a logických úvah nejpravděpodobnější hypotézu o události z konce dubna roku 1942, při které v přestřelce přišel o život parašutista Arnošt Mikš a český četnický strážmistr František Ometák. Při zohlednění dosud okrajově zvažovaných souvislostí a na základě nových poznatků po konzultaci s člověkem z oboru vyvstala další alternativa průběhu noční přestřelky na okraji lesa. Než se však pustíme do jejího rozboru a popisu, připomeňme si nejprve hypotézu z předchozího článku, kterou jsme v něm určili jako nepravděpodobnější.

Blíží se desátá hodina večer, 30. dubna roku 1942. Na okraji lesa zvaného "V jedličkách" střeží z bezpečné vzdálenosti prostor nálezu radiostanic ...

Stavební úsek R2 - Ralsko

Objekty stavebního úseku R2 měly za úkol palebně přehrazovat nepřehledný, především lesnatý terén, mezi Srním Potokem a Stráží pod Ralskem. Vzhledem k náročnosti výstavby zde bylo do konce září vybetonováno pouze 26 objektů z celkových 69 zadaných. K vidění je zde však několik dalších pozůstatků po stavbě.

Úsek, který se z velké části nacházel na úpatí i svahu dominantní hory Ralsko, byl zadán 16. června 1938 stavební firmě Dr. Ing. Urban, Rejskova 14, Praha XII, která vyhrála s nejlevnější nabídkou ve výběrovém řízení se zadávací částkou 1,812,212 korun českých. Firma neměla žádné zkušenosti se stavbou opevnění, neboť úsek R2 byl jejím prvním počinem na poli obranných staveb. Zařízení staveniště se vzhledem k tomu a také kvůli náročnosti terénu protáhlo a první objekt byl vybetonován až několik dní před koncem července, tedy více jak po měsíci příprav. Poté už se betonáž dalších rozběhla naplno a firma odváděla dobrou práci, především díky příkladné kvalitě naměřené tvrdosti betonů, kdy v ani jednom případě měřená kvalita betonových kostek neklesla pod minimální hranici předepsanou vojensko ...

Stavební úsek R1 - Mimoň

Důležitá komunikace v otevřeném prostoru od České Lípy na Mnichovo Hradiště před Mimoní byla přehrazena dvěma sledy pevnůstek úseku R1, v pozdější době tento prostor měl být vyztužen devíti pěchotními sruby. Zde se objekty podařilo vybetonovat, v lesích však zůstaly nedokončené.

Stavebně nedokončený úsek R1 - Mimoň byl součástí vnitrozemského obraného postavení, takzvané Liběchovské příčky. Stavba byla zadána 15. června 1938 firmě arch. Rudolf V. Svoboda, Dvořákova 29, Praha XI a v rámci úseku mělo být vybetonováno 61 pevnůstek lehkého opevnění. Velitelem stavebního dozoru byl jmenován štábní kapitán pěchoty Jan Dostál od pěšího pluku 2. Stavební firma zvítězila ve výběrovém řízení s nabídnutou částkou 1,804,366 korun českých, přičemž k dokončení prací měla vyměřený časový úsek 90-ti dní. Tato firma stavěla současně dva úseky na Vltavě, konkrétně 131 - Těchnice a 137 - Podolsko, a v Jižních Čechách započala stavbu úseku 182a - Pašinovice. Na stavbě opevnění se podílela teprve prvním rokem, ovšem kvalita odvedených prací hovořila jednoznačně v její prospěch. Betoná ...