Předválečné opěvnění a vojensky významná místa v obraně i boji proti Říši

Stavební úsek S1 - Stráž pod Ralskem

Úkolem objektů stavebního úseku S1 bylo palebně omezovat zvlněný terén stoupající od Ještědského potoka v prostoru mezi Stráží pod Ralskem a Žibřidicemi. Ze zadaných 57 objektů jich do září 1938 bylo vybetonováno jen 22.

Výstavba úseku s označením S1 byla zadána 7. června 1938 stavební firmě Architekt Jan Oplt z Bakova nad Jizerou, která zvítězila v tendru a podala nejnižší cenovou kalkulaci. Celkem 57 objektů lehkého opevnění mělo přehradit prostor mezi Stráží pod Ralskem a Janovicemi v Podještědí. Na jihu pevnůstky navazovaly na objekty sousedního úseku R2, na severu u Janovic na úsek S2. Oba stavební úseky S byly plánovány jako spojka od Stráže s návazností na pohraniční opevnění, zatímco se hlavní obranné postavení v severní části Liběchovské příčky bylo plánováno od Mimoně přes Stráž pod Ralskem se stočením na východ směrem k Ještědu. Zatímco zmíněné hlavní obranné pásmo zůstalo pouze v plánech na papíře, spojka k hranicím se již budovat začala. Velitelem stavebního dozoru úseku S1 byl jmenován nadpor ...

Stavební úsek 195 - Volary

Přestože velká část pevnůstek úseku 195 stojí v 1. zóně národního parku se zakázaným přístupem, část z nich patří pro laickou veřejnost mezi nejznámější z celé Šumavy. Vděčí za to poloze u Soumarského mostu, kam ročně míří tisíce turistů. Přesto jde o pouhý zlomek toho, co se na do konce září podařilo vybudovat.

Na jaře roku 1938 zamířily vytyčovací skupiny Ředitelství opevňovacích prací do šumavského terénu, ve snaze připravit výstavbu souvislé linie pevnůstek lehkého opevnění, o kterou se v případě napadení republiky sousedním Německem měla opřít hlavní obrana polních jednotek. Zatímco o rok dříve spočívalo budování opěrných bodů ve formě uzávěr objektů lehkého opevnění, v osmatřicátém už měly Šumavu uzavřít nepřerušené linie pevnůstek. Jako nejvhodnější pro obranu bylo rozhodnuto co nejvíce využít toku řeky Vltavy, která sama o sobě tvořila významnou přírodní překážku. Tím došlo k vysunutí obranných pozic blíže k hranicím, čímž se objekty úseků H42 a H33 před Prachaticemi vybudované v roce 1937 ocitly v týlu HOP (hlavní obranné postavení) a vytvořily tak druhou obranou linii v případě prolomení ...

Stavební úsek 191 - Lenora

70 objektů lehkého opevnění úseku 191 mělo palebně přehradit prostor mezi šumavskou Lenorou, Zátoní, Kubovou Hutí a Lipkou. Do konce září 1938 se nepovedlo vybetonovat všechny pevnůstky, přesto nedokončená linie významným způsobem ovlivnila německé plány pro útok v daném prostoru.

Pro rok 1938 vydalo Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) zcela jinou směrnici pro obranné stavby v prostoru Šumava oproti roku loňskému. Zatímco uplynulého léta probíhala horečnatě výstavba pevnůstek v nejdůležitějších směrech a formou uzávěr měly jejich palby blokovat prostory pro vhodné přesuny větších armádních uskupení, na rok 38 byla již koncepce obrany zcela jiná. Od západu po východ Šumavy měly pevnůstky uzavřít pohoří v souvislých, ani těžko prostupnými oblastmi nepřerušených liniích. Mělo se tak stát v šesti stavebních úsecích, z nichž jeden obdržel označení 191. Pevnůstky navrhovaného úseku měly být vystavěny od Lenory severně k Zátoni, kolem Horní Vltavice pak měla linie vystoupak ke Kubově Huti, kde měla navázat na objekty úseku H41, vybudované v uplynulém roce. Poslední objekt ...

Stavební úsek H41 - Vimperk

Stavební úsek H41 nebyl vytyčen jako souvislá linie objektů lehkého opevnění, ale jako soubor čtyř na sebe nenavazujících uzávěr sedel a komunikací směřujících od hranic k Vimperku. Všechny objekty se dodnes dochovaly a některé patří k nejlépe zachovaným z celé Šumavy.

Šumavské pohoří tvoří významnou přírodní překážku proti pohybu armád z cizích zemí do Čech. Jejím příkrým a hustým lesem zarostlým stráním i komplikovanému terénu se již od středověku větší vojenská uskupení při svých přesunech snažila vyhýbat. Průchod s armádními svazky skrze Šumavu lze ve větším měřítku uskutečnit jen na několika místech, jako jsou širší údolí nebo sedla, hlavní silnice a železnice. Tato místa pak lze relativně dobře bránit i s menšími polními jednotkami. Toho si bylo vědomo i československé armádní velení a při pochůzkách zástupců Ředitelství opevňovacích prací krátce po ustoupení zimy v roce 1937 bylo od Vimperku směrem k hranicím navrženo několik na sebe nenavazujících uzávěr lehkého opevnění vzor 37, které vhodným způsobem na vybraných místech vyztuží obranu polních ...

Přestřelka na Požárech - další hypotéza

Díky amatérské rekonstrukci události z 30. dubna 1942 na Křivoklátsku se nám podařilo najít další hypotézu, jak se tam přestřelka parašutisty s četnictvem mohla odehrát.

V předchozím díle seriálu o parašutistech na Požárech jsme se pokusili nastínit na základě ověřených faktů, domněnek a logických úvah nejpravděpodobnější hypotézu o události z konce dubna roku 1942, při které v přestřelce přišel o život parašutista Arnošt Mikš a český četnický strážmistr František Ometák. Při zohlednění dosud okrajově zvažovaných souvislostí a na základě nových poznatků po konzultaci s člověkem z oboru vyvstala další alternativa průběhu noční přestřelky na okraji lesa. Než se však pustíme do jejího rozboru a popisu, připomeňme si nejprve hypotézu z předchozího článku, kterou jsme v něm určili jako nepravděpodobnější.

Blíží se desátá hodina večer, 30. dubna roku 1942. Na okraji lesa zvaného "V jedličkách" střeží z bezpečné vzdálenosti prostor nálezu radiostanic ...

Stavební úsek R2 - Ralsko

Objekty stavebního úseku R2 měly za úkol palebně přehrazovat nepřehledný, především lesnatý terén, mezi Srním Potokem a Stráží pod Ralskem. Vzhledem k náročnosti výstavby zde bylo do konce září vybetonováno pouze 26 objektů z celkových 69 zadaných. K vidění je zde však několik dalších pozůstatků po stavbě.

Úsek, který se z velké části nacházel na úpatí i svahu dominantní hory Ralsko, byl zadán 16. června 1938 stavební firmě Dr. Ing. Urban, Rejskova 14, Praha XII, která vyhrála s nejlevnější nabídkou ve výběrovém řízení se zadávací částkou 1,812,212 korun českých. Firma neměla žádné zkušenosti se stavbou opevnění, neboť úsek R2 byl jejím prvním počinem na poli obranných staveb. Zařízení staveniště se vzhledem k tomu a také kvůli náročnosti terénu protáhlo a první objekt byl vybetonován až několik dní před koncem července, tedy více jak po měsíci příprav. Poté už se betonáž dalších rozběhla naplno a firma odváděla dobrou práci, především díky příkladné kvalitě naměřené tvrdosti betonů, kdy v ani jednom případě měřená kvalita betonových kostek neklesla pod minimální hranici předepsanou vojensko ...

Stavební úsek R1 - Mimoň

Důležitá komunikace v otevřeném prostoru od České Lípy na Mnichovo Hradiště před Mimoní byla přehrazena dvěma sledy pevnůstek úseku R1, v pozdější době tento prostor měl být vyztužen devíti pěchotními sruby. Zde se objekty podařilo vybetonovat, v lesích však zůstaly nedokončené.

Stavebně nedokončený úsek R1 - Mimoň byl součástí vnitrozemského obraného postavení, takzvané Liběchovské příčky. Stavba byla zadána 15. června 1938 firmě arch. Rudolf V. Svoboda, Dvořákova 29, Praha XI a v rámci úseku mělo být vybetonováno 61 pevnůstek lehkého opevnění. Velitelem stavebního dozoru byl jmenován štábní kapitán pěchoty Jan Dostál od pěšího pluku 2. Stavební firma zvítězila ve výběrovém řízení s nabídnutou částkou 1,804,366 korun českých, přičemž k dokončení prací měla vyměřený časový úsek 90-ti dní. Tato firma stavěla současně dva úseky na Vltavě, konkrétně 131 - Těchnice a 137 - Podolsko, a v Jižních Čechách započala stavbu úseku 182a - Pašinovice. Na stavbě opevnění se podílela teprve prvním rokem, ovšem kvalita odvedených prací hovořila jednoznačně v její prospěch. Betoná ...

Parašutisté na Požárech - přestřelka

Na okraji lesa na Požárech nad Křivoklátem vyhasly 30. dubna 1942 kolem desáté hodiny večer životy dvou českých vlastenců. Jaká souhra špatných okolností tomu předcházela a jak se to mohlo stát, si povíme v druhém díle článků o Parašutistech na Požárech.

Před druhou hodinou ranní, 28. dubna roku 1942, se sneslo z britského bombardéru, upraveného pro převoz výsadkářů, sedm parašutistů ve třech výsadkových operacích, na pole přilehlé dvoru Požáry u Křivoklátu. Vojáci z operace Bioscop, Bivouac a Steel ukryli svůj materiál do blízkého lesa a ještě před rozedněním stačili prostor opustit. Skupina Bivouac spolu s jedním parašutistou výsadku Steel mířila po silnici do Zbečna, kde nasedla na autobus a odcestovala do Slaného, kde navázala kontakt s domácím odbojem v domě pana Svobody. Muži z operace Bioscop zamířili do Křivoklátu, kde se za dosud nevyjasněných okolností setkali s parašutistou výsadku ZINC Arnoštem Mikšem, který už nějakou dobu na Berounsku a Křivoklátsku operoval. Bohužel však Oldřich Dvořák z výsadku Steel svou radiostanici neukr ...

Parašutisté na Požárech - výsadek

Před druhou hodinou ranní, za krásné měsíční noci, 28. dubna roku 1942, se sneslo několik padáků do Požárských polí nad Křivoklátem. Proč se to stalo, co se tam odehrálo a čemu to předcházelo, se pokusíme nastínit v prvním díle článků o parašutistech nad Protektorátem.

Bylo několik minut před půl druhou hodinou ranní, když ticho v údolí Berounky, rušené jen šuměním jezů a zurčením vody v mírných peřejích pod nimi, začal od západu pomalu zaplavovat temný dunivý zvuk leteckých motorů. Pokud by v těch chvílích ve Skryjích, Nezabudicích, nebo Velké Bukové byl někdo vzhůru a vyšel by kvůli neobvyklému zvuku před dům, možná by proti hvězdné obloze a Měsíci na západě uviděl temnou siluetu britského bombardéru Handley Page Halifaxu, pozvolna klesajícího směrem k východu, nad Městečko u Křivoklátu. Bylo 28. dubna a psal se rok 1942. Letoun však neměl smrtonosný náklad a nechystal se bombardovat kladenskou Poldovku, jak by se nezaujatému pozorovateli mohlo zdát. Na jeho palubě se nacházely tři československé výsadkové skupiny, z nichž po seskoku jedna měla operova ...

Stavební úsek Q2 - Jestřebí

Úkolem úseku bylo přehradit komunikaci od České Lípy směrem na Mladou Boleslav a nedalekou železnici. Stavební úsek zůstal z velké části nedokončen.

První objekty úseku stály na úbočí Maršovického vrchu a palebně měly navazovat na poslední sousedního úseku Q1 - Vrchovany, které se však do září 1938 nepodařilo vybetonovat. První pevnůstky tedy mířily vlevo do volného prostoru, krytého jen polními jednotkami. Vzhledem k velkým změnám v konfiguraci terénu vlivem těžby kamene již nemůžeme ověřit tamní stav polního opevnění. Také začátek úseku doznal značných změn, úbočí Maršovického vrchu je z velké části odtěženo činností lomu. Taktéž objekty č.36, 37, 231 a 233 byly při těžbě zničeny. V roce 1996, tedy v době mého prvního průzkumu poslední tři zmiňované ještě stály na svých místech a pouze pevnůstka č.36 byla zřícená v lomu. V současné době po všech čtyřech objektech není ani památky. První dochovanou pevnůstkou je tedy Q2/38/A-120Z v pr ...