III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12843
GPS: 891
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13374
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 223
Objektů: 11450
Fotografií: 150100
GPS: 9965
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 223
Objektů: 11450
Fotografií: 150100
GPS: 9965
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 18171
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Celkově přístupů: 2641189
Přístupů dnes: 10640
Max.za den: 12397
a to: 8.9.2024
Online: 75
Vaše oblíbené opevnění
| Řopíky |  603 |
| Šestatřicítky | 359 |
| Těžké sruby | 356 |
| Dělostřelecké tvrze | 371 |
Hlasů: 1689
- Popis stavebního úseku (31)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Odboj proti Říši (3)
- Nezařazené ... (3)
- Všechny články (41)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Stavební úsek S2 - Žibřidice
Prostor mezi Janovicemi v Podještědí a vrchem Velký Vápenný měly palebně přehradit ve dvou sledech pevnůstky stavebního úseku S2. Do zářijových událostí se ze zadaných 57 pevnůstek podařilo vybetonovat pouhých 17 objektů.
Původní plány obranného postavení Liběchovské příčky počítaly s odkloněním linie v prostoru Stráže pod Ralskem na východ směrem k Ještědu. Dodatečně pak bylo schváleno propojení příčky s pohraničním opevněním a proto byly zadány do výstavby úseky S1 a S2. Zatímco linie od Stráže k Ještědu zůstala pouze na papíře a byla dočasně pozastavena po anšlusu Rakouska, ve zmíněných úsecích se práce naplno rozběhly. Stavba úseku S2 byla 10. června 1938 svěřena firmě arch. František Šíma, Poděbrady, která v soutěži podala nejvýhodnější cenovou nabídku. Tato firma však neměla se stavbou opevnění žádné zkušenosti a své možnosti trochu přecenila. To se negativně projevilo v tempu prací a výstavba úseku S2 nabrala největší zpoždění z celé Liběchovské příčky. Na kvalitě provedení prací se absence zkušeností naštěstí neprojevily, neboť z dochovaných archivních materiálů o pevnostech zkušebních betonových kostek vyplývá, že v žádném případě kvalita betonu pevnůstek neklesla pod stanovený limit. Výstavba pevnůstek započala v severní části úseku v oblasti vrchu Vápenný a směřovala jihozápadním směrem, přičemž přednost při betonáži dostaly pevnůstky přehrazující důležité směry. Stavební firma zvolila strategii vysoké rozpracovanosti pevnůstek ve velkém prostoru, takže do ukončení prací v září 38 zůstalo 15 objektů v různém stádiu rozpracovanosti. Tato forma výstavby by byla velice efektivní s plným stavem dělníků, firma se však potýkala s velkým nedostatkem stavebního personálu. Do konce září 1938 se podařilo vybetonovat 17 objektů.Úsek S2 začínal na okraji Janovického lesa u Dubnického potoka, kde se jeho první pevnůstky napojovaly na poslední sousedního úseku S1. Odtud měla linie pokračovat podél zmíněného potoka ve dvou sledech lesním masivem k železnici Česká Lípa - Mimoň - Liberec a silnici z Jitravy na Zdislavu. U zmíněné komunikace stojí prvních sedm vybetonovaných pevnůstek, čtyři ve sledu prvním a tři ve druhém. Odtud měla linie jedním sledem pokračovat lesem k vrchu Vápenný, přičemž na na úseku půldruhého kilometru měla nastoupat přes dvě stě výškových metrů. V náročném terénu stoupání byla výstavba pevnůstek pouze zahájena, ve spodní části byly vykopány pouze výkopy, zatímco ve vrchní již došlo na betonáž základových desek. Další vybetonované pevnůstky se pak nacházejí u žluté turistické značky poblíž lomu Vápenný. Odtud pak linie deseti pevnůstek pokračovala přes Hřebenovou cestu severním směrem, kde končila dotykem s objekty úseku K3, náležící již hlavnímu pohraničnímu postavení.
Všechny pevnůstky úseku S2 za okupace zůstaly na území Sudet a nebyly proto postiženy ničením jako ty, které zůstaly v následujícím roce na území Protektorátu. Přesto se však pevnůstka 63/A-160 nevyhnula zkoušce německé armády, která v pravé části objektu odpálila velkou nálož, čímž jí téměř zničila. Ostatní objekty se bez újmy dochovaly do současnosti, některé ve velmi hezkém stavu. Pevnůstky č.65 a č.57 mají jako jediné objekty úseku u čelní stěny vyskládanou kamennou rovnaninu, s nedokončeným zemním záhozem. U žádné jiné pevnůstky tyto práce zahájeny nebyly. Objekt č.62, stojící vpravo od Hřebenové cesty z Vápenného k Jitravě, má vzhledem ke svažitému terénu netypicky umístěn granátový skluz vpravo. Stejného řešení se dostalo i pevnůstkám 56, 64 a 65. Všechny objekty mají hlavní střílny s normální depresí, vchodové střílny s ozubovým uzávěrem, u většiny jsou osazeny konzoly ventilátorů a u dvou objektů (59 a 62) chybí práh pancéřových dveří.
Vnitřní vybavení se do konce září 1938 nedostalo do žádné z pevnůstek. Současně s výstavbou opevnění probíhalo i budování překážek, které prováděla firma prováděla firma K. Pavlišta, Praha XIII. Většina překážek byla určena proti pěchotě, komunikace z Jitravy na Zdislavu měla být zatarasena překážkou protitankovou a železniční trať z České Lípy na Liberec měla být přerušena rozrytím případně destrukcí. V lesních úsecích byly káceny pozorovací a střelecké průseky, z nichž některé byly viditelné ještě na počátku devadesátých let. V současné době se již nedochoval žádný a pozůstatky po překážkovém systému stále více mizí pod vegetací. Případné terénní úpravy nalezeny zatím nebyly.
Zdroje a literatura: