Pražská čára - Vnější opevnění Prahy z let 1936 - 38

Hledá se bunkr ...

Doba moderních technologií výrazně usnadňuje hledání pozůstatků po zaniklé obranné linii z konce třicátých let minulého století. Přesto dodnes zůstává několik velkých otazníků nad Pražskou čárou.

Doba, kdy jsem začínal s průzkumem předválečného opevnění se přibližně shodovala s dobou, kdy Radan Lášek vydal svou první publikaci o Pražské čáře. Ta již částečně čerpala ze seznamu objektů, který koloval mezi zájemci o betonové pevnosti v tištěné podobě. Nebylo tomu dlouho od doby, kdy vojenské archivy otevřely brány zatím jen omezenému počtu výzkumníků z řad vojenských historiků a proto byl šířený seznam vystavěných nebo plánovaných objektů opevnění darem z nebes. Průzkum dochovaných linií býval o mnoho snadnější než těch zaniklých, přesto i on obnášel několik úskalí. Pražská čára, zaniklý opevněný oblouk před hlavním městem, byl pro většinu nezasvěcených i část znalých problematiky velkou neznámou. Několik dochovaných pevnůstek v okolí Berounky, Kladna a Slaného jen málo lidem připomí ...

Lehké opevnění vz.36

Prvotní zajištění hraničních postavení i vnitrozemských záchytných příček bylo v roce 1936 svěřeno jedno až tří střílnovým malým pevnůstkám, které díky roku jejich vyprojektování byly označeny jako pevnůstky vzor 36.

Primárně bylo lehké opevnění vzor 36 určeno pro vedení dalekých čelních paleb proti předpokládaným postupovým směrům postupu nepřátelských armád v případě ozbrojeného konfliktu. Koncipovány byly jako zodolněné opěrné body, mající za úkol v součinnosti s polními armádami vytvářet jednolitou obrannou linii. Projektovány byly v odolnosti vůči palbě pěchotních zbraní i minometů. Vůči dělostřelectvu malé ráže mělo odolávat jen v případě nepřímých zásahů a mělo v případě ostřelování sloužit jako kryt proti střepinám. Projektováno bylo pouze pro použití pěchotních automatických zbraní. Linie pevnůstek byla vedena místy s dalekým výhledem a jednotlivé pevnůstky byly budovány na vyvýšených místech, přičemž mnohdy se staly dominantou krajiny. Tím byly více vystaveny nepřátelskému dělostřelectvu, se ...

Stavební úsek IXb - Kladno sever

Severní ze dvou stavebních úseků, který společně s jižním vytvářel v roce 1936 široký opevněný oblouk před Prahou obdržel označení IXb a v rámci něj bylo vybetonováno 39 pevnůstek, které měly za úkol zachytit hlavní nápor nepřátelských armád na hlavní město.

Nedlouho poté, kdy hlavní obranný plán Československa byl zvolen jako statický a ústupový, hlavní obranné postavení se mělo skládat z betonových pevností. Ty nejtěžší byly přednostně stavěny na nejohroženějších místech našich hranic, ostatní oblasti byly z časových důvodů pod ochranu opevnění lehčího, finančně méně náročného. Podél hranic tak v roce 1936 začaly vyrůstat první linie lehkého opevnění. Po jejich prolomení útočícím nepřítelem měla Československá armáda ustupovat na východ a její řízený ústup měl za cíl podpořit opevněný vnitrozemský oblouk, složený z malých pevnůstek, který ve vojenském plánování dostal vysokou prioritu a název Opevněné předmostí Prahy. Protože plánovací armádní skupiny vytyčily na jaře v prostoru mezi Velvary, Slaným, Kladnem a Berounkou celkem 77 stanovišť b ...

Stavební úsek IXa - Kladno jih

První ze dvou stavebních úseků, čítající 38 pevnůstek starého typu, byl v roce 1936 vybudován na linii mezi Berounkou, Kladnem, Smečnem a městem Slaný.

První opevňovací plány nově vzniklého Ředitelství opevňovacích prací spočívaly ve výstavbě opěrných linií kolem hranic republiky spolu s vnitrozemskými záchytnými příčkami, které měly vypomoci se zformováním obrany po prolomení pohraničních postavení. Než bude vybudováno opevnění těžké, na jehož výstavbu přicházely peníze jen postupně a pro velký rozsah prací v krátkém termínu nebyly kapacity lidské ani materiální. Obrana větší části republiky byla proto svěřena pod ochranu menších kulometných pevnůstek. Ty bývaly stavěny v nesouvislých liniích v rámci stavebních úseků, spadajících pod příslušné stavební sbory. Pražský sbor měl pod kontrolou výstavbu jednadvaceti stavebních úseků a jednoho zkušebního. Dva stavební úseky připadly na Pražskou čáru, v širokém oblouku od Vltavy u Veltrus přes ...

Stavební úsek 118 - Mníšek

V roce 1937 byla v obranné linii poblíž Slap ponechána mezera, kterou o rok později vyplnily pevnůstky úseku 118, jehož krycí název byl odvozen od sídla velitele stavebního dozoru - Mníšek.

Přestože si vojenští projektanti v roce 1937 uvědomovali důležitost celistvosti obranných linií, na předpolí hlavního města bylo rozhodnuto ušetřit finanční prostředky, které měly vypomoci ve výstavbě opevnění v ohroženějších oblastech. Mezi Malou Lečicí a městysem Slapy se rozprostíralo pásmo hustých lesů, které v případě ohrožení nepřítelem bylo možno improvizovaně bránit pomocí pěších jednotek. Proniknutí obrněných útočných formací tímto prostorem by pro nepřítele bylo velmi problematické. Naopak rychlý nástup obrněných klínů nepřátelské armády přes neopevněné četné komunikace skrze Šumavské pohoří by připravilo obráncům nejeden problém. Uspořené finanční prostředky tedy v roce 1937 putovaly k vystavění několika uzávěr komunikací a doplnění opevněného oblouku před městem Klatovy. Na Pra ...

Stavební úsek B29 - Slapy

Nejjižnější stavební úsek Vnějšího opevnění Prahy patří zároveň k těm nejvíce zahlazeným. Nedochovala se zde žádná pevnůstka a nalézt zde lze jen skrovné pozůstatky po celkem 52 vybetonovaných objektech.

Skupiny, vytyčující vojenské opevnění ve Středních Čechách, dorazily do oblasti kolem Slap teprve na počátku léta 1937. Útok nepřátelských armád v tomto prostoru odhadovali vojenští analytici jako méně pravděpodobnější než například v prostoru Berounska, kde vystavění stálého opevnění mělo na jaře toho roku vyšší prioritu. Stanoviště budoucích obranných pevností se v okolí Slap začalo vytyčovat v době, kdy kolem Berounky a na širokém oblouku kolem Kladna, Slaného a Velvar běžely již první práce naplno. Zdržení zde zapříčinila také nejasná poloha obranné linie. Původní předpoklad průběhu pevnostního pásma spočíval v jeho vedení lesem severně od Slap přes kótu Vyhlídka a končit měla pod vrchem Rovínek dotykem o řeku Vltavu, podél níž byla plánována v roce následujícím výstavba tzv. Vltavské ...

Pražská čára v proudu času

Mohutná středočeská obranná linie skončila v roce 1939 v troskách. Rozvaliny objektů se táhly od Mělníka přes Slaný, Kladno a Beroun až ke Slapům. Osud většiny objektů však ani zdaleka neskončil.

Psal se rok 1936, když první plánovací skupiny nově vzniklého Ředitelství opevňovacích prací poprvé vyrazily do terénu západně od Prahy. Ještě v tomtéž roce bylo vybudováno na linii Velvary - Slaný - Kladno - Nižbor sedmasedmdesát malých pevnůstek, které nesly označení vz.36. Další oblasti měly být opevněny stejnými typy bunkrů v následujícím roce. Dvou nebo tří střílnové hranaté betonové bunkry byly budovány na svazích přivrácených možnému postupu nepřítele a měly rušit jeho řady dalekou a přesnou čelní palbou. Tato taktika se však dala uplatnit pouze krátkodobě, neboť po odhalení pevnůstky by tato byla jistě velmi rychle na mušce polnímu dělostřelectvu, vůči jehož palbě nebyly objekty odolné. Vlastně šlo o kryty vůči palbě pěchotních zbraní a střepinám po dělostřeleckém odstřelování, pří ...

Stavební úsek 116 - Berounka

Stavební úsek s největším počtem zadaných objektů byl také jedním ze stavebně nejnáročnějších a tudíž do osudného září roku 1938 nebyl již celkově dokončen. Jeho dochované objekty jsou na Pražské čáře významným viditelným prvkem její existence.

5. května roku 1938 obdržela zadávací listinu ke stavebnímu úseku, který dostal označení 116 - Berounka, firma architekta Vilibalda Hiekeho ze Slaného, tatáž firma, která vyhrála i konkurz na sousední úsek 112 - Slaný. Velitelem vojenského dozoru, který měl na kvalitu a provedení stavby byl jmenován štábní kapitán pěchoty Antonín Hájek. Velitelství stavebního dozoru mělo dočasné sídlo v Řevnicích, podle toho byl úsek někdy uváděn jako 116 - Řevnice. Od počátku nebyl počet a umístění některých objektů zcela jasný, dodatečně bylo vypuštěno několik nadbytečných pevnůstek v neexponovaných místech linie nebo místech, kde by již bylo další opevnění naddimenzováno, jinde naopak byly objekty dodatečně zadány po zjištění hluchých prostor v linii. Z dodatečně zadaných objektů se do září 1938 však ne ...