Předválečné opěvnění a vojensky významná místa v obraně i boji proti Říši

Výsadek paraskupin:

27. dubna 1942 ve 22:00 místního času vzlétl z letiště Tangmere britský čtyrmotorový letoun Handley-Page Halifax Mk.II/srs.1a sériového čísla L9613 s kódy NF-V patřící ke 138. peruti, řídil jej pilot Leo Anderle. Na palubě byly kromě sedmičlenné posádky také para výsadkové skupiny BIOSCOP, BIVOUAC a STEEL. Letoun přeletěl kanál La Manche a do prostoru Francie vstoupil v oblasti Le Crotoy.

Bombardér Handley-Page Halifax zamířil na Darmstadt, kde byl napaden německým nočním stíhačem. Pilot díky své šikovnosti unikl a pokračoval dále k Protektorátu. Díky dobrému počasí se navigátorovi povedlo naprosto přesně najít předpokládanou seskokovou zónu, naplánovanou v prostoru statku Požáry u Křivoklátu. Okolo druhé hodiny ráno, 28. dubna 1942, došlo k výsadku. Ten proběhl na tři nálety, při kterém byly shozeny všechny tři skupiny, včetně jejich kontejnerů s vybavením. Po seskoku v rychlosti ukryli svůj operační materiál do lesa a kufr s vysílačkou svob. Oldřich Dvořák zahrabal do ornice. Bohužel radiostanici zahrabal do příliš mělké jámy. Všem parašutistům se podařilo včas a nepozorovaně zmizet. 30.dubna 1942 v dopoledních hodinách byla vysílačka objevena při vláčení pole. Vzhledem k množství lidi v okolí vzbuzoval neobvyklý nález velký zájem a nebylo proto možné situaci utajit. Kočí Emanuel Kadlec šel o nálezu informovat nájemce statku na Požárech Oldřicha Lindu. Linda se šel na místo přesvědčit o co jde. Zprvu nechtěl nalez ohlásit, vzhledem k tomu, že by se mohlo jednat o provokaci, někteří lidé jej přesvědčovali, aby to ohlásil. Za dvě hodiny tedy Oldřich Linda vyrozuměl četnickou stanici v Křivoklátu. Na místo přijel velitel stanice strážmistr Wild. Z nalezu neměl žádnou radost a tušil, že šlo o velmi vážnou věc. Posunkem dal Lindovi najevo že jde o krk. Četníci ještě asi hodinu váhali, ale téměř padesát lidí pracujících na poli o ničem jiném nemluvilo. Věc skutečně nešlo utajit. Četnická pátrací stanice tedy vyrozuměla kladenské Gestapo. To okamžitě nařídilo střežení místa četnickou hlídkou. Upozornili především, že jakékoliv zaváhání v dalším postupu vyšetřování se bude trestat smrtí a bude posuzováno jako napomáhání zahraničním agentům. Tím byl položen základ k dalším tragickým událostem.

Přestřelka a tragédie na místě seskoku: (oficiální verze)

Na místo nálezu kapitán Bouberle přivádí navečer 30.dubna 1942 hlídku ve složení praporčík Václav Komínek a strážmistr František Ometák. Vystřídají četnickou hlídku, která místo střežila od odpoledne, zaujmou místo u provizorního přístřešku z pýru na rozhraní pole Mečná a lesní lokality V jedličkách. Na kraj se snáší jarní, měsícem prosvícená noc.

Je kolem desáté hodiny večer, když četnická hlídka zaslechne zapraskání větviček z lesa. Zbystří pozornost a nedaleko ve svitu měsíce spatří v lesním průseku vykáceném kvůli elektrickému vedení dvě postavy, pomalu a opatrně se plížící směrem k poli. Četnická hlídka rychle přiběhne blíž, zbraně si připraví k výstřelu a zvolá : "Stůj, kdo tam, ruce vzhůru!" Parašutista Arnošt Mikš drží v kapse kabátu odjištěnou pistoli a zvedá pouze levou ruku. Jeho kolega Kusý zvedá obě ruce. Mikš odvětí "Vždyť už máme" a tasí pistoli, přesně tak, jak jej učili v kurzu útočného boje. První ranou zasahuje strážmistra Ometáka, který ještě odvrávorá k poli, tam padne na záda a svému těžkému zranění na místě podlehne. Mikš pak zamíří na praporčíka Komínka a vystřelí současně s ním. Komínek je zasažen do boku, zároveň ale jeho střela zasahuje Mikše. Ten padne na zem a vědom si, ze jeho zranění jsou velmi vážná, zvolá na svého kamaráda: "Josefe utíkej, já už se k vám nevrátím." Josef Kusý poslechne a daří se mu uprchnout, přičemž v lesíku odhazuje svoji pistoli. Mikš ležící na zádech si dává pistoli k pravému spánku a vystřelí. Ukončuje tak svůj život. Volí raději smrt, než aby se nechal zajmout.

Chvilku po střetu přijíždí na místo kapitán Bouberle s další hlídkou. Ten viděl záblesky výstřelu, považoval je ale za znamení svítilnou dávané jejich vozu. Zvuk výstřelů zanikne v hluku motoru auta. Vystoupí z vozu a uvidí Ometáka ležícího bez hnutí na okraji pole a nedaleko Komínka, držícího se za bok. Komínek vysvětluje co se stalo. Na místo je povolán hasičský vůz, který odváží zraněného Komínka do nemocnice. Ten na korbě vozu pronáší slova: "Vždycky mě bude mrzet ze jsem zastřelil kamaráda." Co tím myslel se dá jen těžko vysvětlit.

Na místo přestřelky ráno přijíždí kladenské Gestapo, poté i pražské v čele s komisařem Oskarem Fleischerem. Ten sebou přiváží zrádce a Mikšova kolegu Viliama Gerika. Ten na miste identifikuje Mikše. Při prohlídce mrtvého Mikše údajně nacházejí gestapáci zápisník s adresami jeho pomocníků. Gestapo tak jde najisto.

Fleischer našel dodatečně u mrtvého ještě svazek bankovek a ampulku s jedem a za nedokonalou prohlídku Thomsenovi (zástupce velitele kladenského Gestapa) vynadal. Přede všemi jej dokonce nazval pitomcem. Mikš byl převezen do Petschkova paláce a poté do německého Ústavu pro soudní lékařství a kriminalistiku.

K místu události opožděně přijíždí kpt. Valčík z výsadku SILVER A spolu s odbojářem Vlastimilem Moravcem. Ti však na lesní cestě narážejí na českého četníka, který je klidným hlasem vyzve aby se vzdálili, že cesta je uzavřena. Ukáže jim cestu která je volná a tak oba mohou uniknout do bezpečí. Dle badání kronikáře z Městečka u Křivoklátu pana Jiskry měl být tímto vlasteneckým četníkem sám velitel četnické stanice starší strážmistr Wild. Faktem je, ze se nikdo k tomuto hrdinskému činu po válce nepřihlásil.

Zdroje, literatura:

Bratři ve válce
Někomu život, někomu smrt
Atentát
Smrt boha smrti