III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12441
GPS: 889
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13001
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2082
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11449
Fotografií: 144063
GPS: 9601
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11449
Fotografií: 144063
GPS: 9601
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 14648
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Celkově přístupů: 657778
Přístupů dnes: 528
Max.za den: 997
a to: 17.12.2022
Online: 11
Jaké muzeum se Vám nejvíce líbí?
| Sazená |  460 |
| Mlýnek | 226 |
| Doksy | 190 |
| Bratronice | 231 |
| Beroun | 195 |
| Karlštejn | 209 |
Hlasů: 1512
- Popis stavebního úseku (22)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Vzpomínky pamětníků (0)
- Nezařazené ... (4)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Stavební úsek 111 - Zálezlice
Hlavní obranná strategie plánovačů úseku 111 počítala s obranou koryta řeky Vltavy mezi obcí Dušníky a městem Mělník. Nejlépe zahlazená část Pražské čáry nenabízí velké pozůstatky po fortifikačních pracích těšící oko milovníka opevnění, přesto tato část opevněné linie stojí za návštěvu.
Prvních pět objektů úseku, budovaného od června do konce září roku 1938, stálo na pravém břehu řeky Vltavy poblíž obce Dušníky. Vzhledem k svažitému terénu naproti za řekou, který nedovoloval široké rozvinutí případných útočících jednotek a vylučoval nasazení tankových útočných klínů byl na počátku úseku ponechán pouze jediný sled pevnůstek, postřelujících bočními palbami koryto řeky. Terén na straně nepřítele se otvírá do rovin u obce Mlčechvosty, proto západně od Dušník na jediný sled pevností navazuje druhý, pak doplňuje palby řopíků u vody až k obci Kozárovice. V exponovaných místech pak byly budovány ještě pevnosti třetího sledu, které dalekými kosými palbami pokrývaly místa, na kterých by útočící nepřítel mohl snadno rozvinout po překonání řeky předmostí. Silné dvou sledové uspořádání opevněné linie končilo před obcí Kozárovice, odkud pokračovala linie pouze v jediném sledu, s palbami opřenými o koryto řeky. Jednosledové uspořádání je v těchto místech poněkud zvláštní, vzhledem k otevřenému terénu na levém břehu Vltavy a tudíž vhodnému nástupnímu prostoru k útoku přes řeku. Nepochybně by útok nepřátelských armád citelně zpomalily destrukční práce na mostech laterálního kanálu, jehož překonání by pak obrněným jednotkám zabralo mnoho času a obráncům tak poskytlo možnost ostřelování v nechráněném terénu nedostatečně rozvinutých jednotek nepřítele. Ovšem o pravém důvodu oslabení opevněného pásma se můžeme jen dohadovat.První sled kopíruje pravý břeh Vltavy v otevřeném terénu i po vstupu do lužního lesa, který se táhl od Zálezlic po soutok Vltavy s Labem. U zmíněného setkání řek stál poslední bunkr úseku, který palebně přehrazoval koryto Labe a navazoval na levostrannou palbu prvního objektu úseku P1-Mlazice, patřícího do druhého stavebního sboru. Soutok obou řek byl kryt palbou i jediného druhosledového objektu na konci úseku, který stával při levém břehu Labe asi 150 metrů proti proudu od soutoku.
Všechny objekty úseku byly naplánovány a vystavěny v typu A v zesíleném stupni odolnosti, odolávajícím zásahům dělostřeleckých projektilů ráže 150-155 milimetrů. Vzhledem k oblasti často ohrožené stoupající vodou Vltavy bylo jedenáct řopíků v nejnižších polohách nad hladinou normální vody vybaveno u vchodů inundačními šachtami velkého typu. Betonáž úseku prováděla firma Architekt Zdeněk Lakomý, Praha 12, která se v minulých dvou letech velmi dobře osvědčila při výstavbě úseků IXa Kladno-jih a A1-Velvary. Velitelem stavebního dozoru se stal stejně jako v minulém roce na sousedním Velvarském úseku štábní kapitán pěchoty Ladislav Kotaška. Stavba probíhala podél proudu, první objekty byly betonovány nedlouho po zadání úseku (3.května 1938) a poslední na konci září. Vyúčtovaná částka za stavbu bez prvků, které dodávala vojenská správa, činila 2 140 749 korun československých. Většina objektů byla kompletně stavebně dokončena, stěny byly omítnuty a kamenné rovnaniny včetně zemních násypů upraveny do finální podoby. Pouze několik posledních objektů úseku zemní krytí postrádalo. Vnitřní vybavení většinou zcela chybělo, bunkry tak při zářijové mobilizaci byly připravovány na obranu velmi improvizovaně.
Z úseku se nedochoval žádný objekt, všechny byly odstřeleny v červnu i červenci roku 1939 a v následujících válečných letech bylo z trosek systematicky těženo železo i betonová drť. Beton někde vypomohl k vyspravení cest v okolí bývalé linie, ve větší míře byl však odvážen neznámo kam. Po velké části bunkrů se tak nedochovaly žádné pozůstatky, nebo jen zcela minimální. Drobné kousky betonu jsou v polích a na loukách těžko k nalezení i pro oko zkušeného bunkrologického nadšence. Výraznější pozůstatky se dochovaly pouze po objektech č. 5, 14, 16 a 42. Zpravidla se jedná o hromadu betonu a v případech posledních třech zmiňovaných i zbytky záhozu čelní stěny. Dobře "čitelná", avšak těžko hledatelná stopa, zůstala v lužním lese Úpor, kde trosky v podobě mělkých jam a zbytků záhozů každým rokem stále více pohlcuje vegetace. I pozůstatky z polí stále hlouběji mizí v oraništi a pouze drobné kousky betonové drti, sporadicky roztroušené po pravém břehu Vltavy, tak asi ještě dlouho budou jedinou připomínkou kdysi mohutného opevněného pásma, majícího za úkol znemožnit nepřátelským armádám překročení řeky Vltavy.
