Stavební úsek A1 - Velvary
Seznam objektů úseku
Firma Architekt Zdeněk Lakomý z Prahy 12 vybetonovala za několik měsíců 76 objektů lehkého opevnění mezi obcemi Vepřek a Ješín. Do dnešních dní se dochovaly tři bunkry a po několika dalších zbyly v terénu čitelné trosky. Mnoho objektů zmizelo beze stopy.
První dvě pevnůstky stavebního úseku A1 - Velvary, obě typu B, stály na pravém břehu řeky Vltavy poblíž obce Dušníky. První z bunkrů svou čelní střílnou postřeloval koryto řeky a zároveň navazoval na dva bunkry na levém břehu. Palbou boční střílny částečně přehrazoval koryto řeky proti proudu a palebný vějíř kryl svého souseda ve druhém sledu, který taktéž čelní střílnou zamezoval volnému pohybu nepřítele po hladině řeky Vltavy. Hned zkraje se opevněná linie rozdělila do dvou sledů. První využíval terénní vlny a postupoval od obce Vepřek pod úbočím kopce v oblouku k Nové Vsi. Druhý sled měl za úkol palebně přehrazovat železniční trať. Do druhého sledu bylo plánováno též vybudování objektu pro protitankový kanón, leč do září 1938 nebyla hotova projektová dokumentace a ke stavbě již nedošlo. K postřelování železniční trati od Lovosic bylo netradičně využito také čelní palby pravé střílny řopíku č.10. Dole pod tratí se dva sledy vzájemně protínaly, přičemž ten druhý bedlivě sledoval železnici a první obratně využíval koryta Bakovského potoka jako přirozené protitankové překážky.
Zvláštností počátku úseku A1 je poměrně řídké krytí důležité komunikace od Lovosic na Prahu. Obrana byla sice posílena o čelní palbu prvosledového bunkru typu B, ale bočně na zmíněnou silnici mířily tři, možná čtyři střílny. Poměrně řídké opevnění by nasvědčovalo tomu, že v zájmu obrany by proběhla destrukce mostu přes Bakovský potok, čímž by vznikla v podstatě dokonalá protitanková překážka. Proti pěchotě zde v exponovaném úseku bylo i tak málo střílen.
Linie se dovedně opírala jedním sledem o koryto Bakovského potoka a druhý jej odzadu podporoval. Ostrý zákrut linie jihozápadně od Nové Vsi byl ponechán pod palbami jednoho sledu, ale v místě největšího zlomu se zde vzhledem o otevřenosti terénu překřižovalo několik palebných vějířů. Dvěma sledy pak linie dosáhla obce Sazená.
Zde byla na náměstí vybudovaná atypická dvou střílnová pevnůstka, maskovaná jako obecní váha. Likvidaci odstřelem zůstal objekt ušetřen, jeho interiér byl ale zabetonován. V nedávné době byl vyčištěn a vzniklo zde jedno z nejhezčích pevnostních muzeí u nás.
O kus dále byla další atypická pevnůstka zabudovaná do budovy barokního mlýna. I ona se dochovala, její interiér byl zabetonován a v současné době je nepřístupná.
Obě zmíněné pevnosti uprostřed obce Sazená by při útoku na opevněné pásmo byly zřejmě pro německou armádu velkým a nepříjemným překvapením. Obě dokonale splynuly s civilní zástavbou a jejich střílny by se odkrývaly až těsně před samotným bojem.
Linie opevnění odtud zamířila k obci Chržín a opírala se o koryto Bakovského potoka, v exponovaných místech posílená objekty druhého sledu. Na okraji zmíněné obce došlo k dodatečnému zadání dalšího objektu, zřejmě po přeměření palebných vějířů stávajících stavenišť bylo zjištěno hluché místo v linii. Dva bunkry, 35 a 35a, stály proto velmi blízko sebe, téměř v řadě za sebou. V údolí mezi Chržínem a Sazenou se dochovalo několik záhozů a jasných stanovišť. Odtud jsou již zbytky linie mnohem méně čitelné. Vstupuje totiž do polí.
Od Chržína pokračují směrem na Velvary dva jasně od sebe oddělené sledy. První opět sleduje koryto Bakovského potoka a druhý ze vzdálenosti dvou až tří set metrů doplňuje přehradnou palbu na mírném návrší. Na okraji Velvar, u železniční vlečky, dosud stojí poslední dochovaný objekt úseku. Zabetonovaný 48/A-140Z mířil pravou střílnou více do předpolí a protože byl umístěn ještě trochu více za sledem druhým, vyvstala domněnka, že se jedná o vložený objekt sledu třetího.
Linie procházela před severním a západním okrajem města, přičemž dvousledové uspořádání pokračovalo. Rozrůstající zástavba Velvar většinu stanovišť bunkrů pohltila a zbytky opevněné linie jsou jen velmi těžko k nalezení. Celý terén se navíc výrazně změnil. Kupodivu nejvíce pozůstatků zůstalo po objektu uprostřed louky uvnitř starší zástavby. Při likvidaci tohoto objektu došlo v roce 1939 k smrtelnému úrazu mladé dívky.
Západně od Velvar linie definitivně opustila tok Bakovského potoka a přiklonila se k potoku Červenému. Bunkry prvního ani druhého sledu se přímo o jeho koryto neopíraly, potok protékal zhruba v polovině vzdálenosti mezi oběma sledy.
Poblíž obce Ješín poslední objekty úseku A1 navazovaly na první bunkry stavebního úseku A9 - Vítov.
Po velké části bunkrů úseku A1 se dochovala poměrně čitelná "stopa" v podobě záhozů a jam plných betonu. První polovina je na trosky bohatší.