III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12441
GPS: 889
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13001
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2082
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11449
Fotografií: 144063
GPS: 9601
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11449
Fotografií: 144063
GPS: 9601
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 14648
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Celkově přístupů: 657775
Přístupů dnes: 525
Max.za den: 997
a to: 17.12.2022
Online: 11
Vaše oblíbené opevnění
| Řopíky |  476 |
| Šestatřicítky | 239 |
| Těžké sruby | 233 |
| Dělostřelecké tvrze | 246 |
Hlasů: 1194
- Popis stavebního úseku (22)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Vzpomínky pamětníků (0)
- Nezařazené ... (4)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Lehké opevnění vz.36
Prvotní zajištění hraničních postavení i vnitrozemských záchytných příček bylo v roce 1936 svěřeno jedno až tří střílnovým malým pevnůstkám, které díky roku jejich vyprojektování byly označeny jako pevnůstky vzor 36.
Primárně bylo lehké opevnění vzor 36 určeno pro vedení dalekých čelních paleb proti předpokládaným postupovým směrům postupu nepřátelských armád v případě ozbrojeného konfliktu. Koncipovány byly jako zodolněné opěrné body, mající za úkol v součinnosti s polními armádami vytvářet jednolitou obrannou linii. Projektovány byly v odolnosti vůči palbě pěchotních zbraní i minometů. Vůči dělostřelectvu malé ráže mělo odolávat jen v případě nepřímých zásahů a mělo v případě ostřelování sloužit jako kryt proti střepinám. Projektováno bylo pouze pro použití pěchotních automatických zbraní. Linie pevnůstek byla vedena místy s dalekým výhledem a jednotlivé pevnůstky byly budovány na vyvýšených místech, přičemž mnohdy se staly dominantou krajiny. Tím byly více vystaveny nepřátelskému dělostřelectvu, se souvislou a trvalou obranou proto v těchto místech nebylo počítáno a pevnůstky tak měly sloužit spíše pro pozorování a ke krátkým palebným přepadům. Když byl vyprojektován nový typ pevnůstky, označený jako vzor 37, výstavba staršího typu byla definitivně zastavena. Na Pražské čáře se nesouvislá linie "šestatřicítek" ocitla v týlu nového hlavního obranného pásma, většinou jej však vhodně doplňovala.Stavební varianty objektů byly označeny písmeny A, B, C a E. Varianta D a F nebyla nikde vystavěna, jednostřílnový typ E byl postaven ve dvou exemplářích, z toho ani v jednom na Pražské čáře. Budeme se tedy věnovat pouze typům A, B a C.
Základem každé pevnůstky byla jedna střelecká místnost přibližně obdélníkového tvaru. Síla železobetonových stěn byla následující:
Typ A:
Čelní stěna: 50 cm
Boční stěna: 40 cm
Týlová stěna: 20 cm
Strop: 40 cm
Typ B a C:
Čelní stěna: 60 cm
Boční stěna: 50 cm
Týlová stěna: 30 cm
Strop: 50 cm
V čelní stěně byly u typu A a B v betonu vymodelované dvě střílny, u typu C tři. Tyto střílny umožňovaly zbraním palbu v odměru 90 stupňů, tedy 45 stupňů vlevo i vpravo. Pevnůstky typu C proto pokryly palbou čelní perimetr v rozsahu 180 stupňů. Střílny se uzavíraly posuvnými kovovými uzávěry, které sloužili jednak při zamčení objektu a stejně jako ochrana posádky při přímé kulometné palbě nepřítele na objekt. Obě uzávěry měly vyříznutou úzkou pozorovací štěrbinu, která umožňovala omezený výhled ve směru palby při uzavřených střílnách.
Zbraně ve střílnách neměly žádnou speciální pevnostní lafetaci, měly stát na běžných polních lafetách a dvounožkách. Pro jejich použití byly pevnůstky pod střílnami vybaveny dřevěnými stolky z dubových fošen. Ty byly dostatečně pevné na to, aby vydržely silné vibrace při střelbě vodou chlazených těžkých kulometů. Pro umístění stolků byly pod střílnami ponechány otvory s plochou spodní stěnou, které umožňovaly jejich pevné usazení.
Posádku objektů tvořili dva muži na jednu zbraň. Obsluhoval samotnou zbraň, nabíječ plnil zásobníky a kulometné pásy a zároveň pozoroval předpolí a určoval palebné cíle. Pevnůstky typu A a B tedy bránili čtyři a typ C šest mužů.
Vchody do pevnůstek byly v týlových stěnách. Protože nebylo počítáno s obranou objektů po obklíčení nepřítelem, vybaveny byly pouze posuvnými dveřmi ze silnějšího plechu, které nebyly koncipovány pro odolnost vůči detonacím. Dveře se odsouvaly v kolejničkách doleva a byly dostatečně velké na to, aby sloužily zároveň jako ventilační průduch, neboť u pevnůstek nebylo počítáno s žádnou nucenou ventilací. Větrání zplodin střelby tedy probíhalo pouze při otevření střílen a dveří.
Ve stropě pevnůstek byly ponechány obdélníkové otvory, které byly koncipovány pro použití běžných polních zrcátkových periskopů. Ty měly být využity vlastně jen při napadení objektu pěchotními zbraněmi, neboť široké a velké střílny umožňovaly pozorování nástupních prostorů nepřítele mnohem lepší a nezkreslené.
V pravém zadním rohu pevnůstek byly v podlaze vybetonovány třicet centimetrů hluboké jímky na odpadní srážkovou vodu. Objekty měly být proto vybaveny standardním vědrem pro její vynášení.
Maskování pevnůstek bylo prováděno nátěrovými barvami na omítku a pomocí okolní vegetace, vplétané do sítí.
Na Pražské čáře bylo vybetonováno 77 těchto pevnůstek. Krom jedné nad osadou Mlýnek byly všechny za okupace zničeny. Dochovaný objekt dnes slouží jako muzeum.
