III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12843
GPS: 891
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13374
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 223
Objektů: 11450
Fotografií: 150100
GPS: 9965
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 223
Objektů: 11450
Fotografií: 150100
GPS: 9965
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 18171
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Novinky
Album fotografií
Muzea opevnění
Technické údaje
Překážky
Diskuzní fórum
GPS souřadnice ke stažení
Literatura
Osobnosti
Návštěvní kniha
Dobové letecké snímky
Vyhledávání objektů
Odkazy
Statistika webu
Historie webu
Celkově přístupů: 2547884
Přístupů dnes: 8430
Max.za den: 12234
a to: 3.4.2024
Online: 66
Vaše oblíbené opevnění
| Řopíky |  597 |
| Šestatřicítky | 356 |
| Těžké sruby | 355 |
| Dělostřelecké tvrze | 368 |
Hlasů: 1676
- Popis stavebního úseku (31)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Odboj proti Říši (3)
- Nezařazené ... (3)
- Všechny články (41)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Stavební úsek A5 - Chyňava
Jediný stavební úsek, jehož všechny bunkry byly kryty lesním masivem. Odstřelu neunikl žádný z nich, ale po všech zůstala v krajině poměrně výrazná stopa.
Mezi Nižborem a Mosteckým mlýnem na říčce Loděnici se táhnou rozsáhlé lesní porosty, které na počátku roku 1937 plánovali zástupci vojenské správy opevnit proti průniku nepřátelské pěchoty. Husté lesy umožňovaly útočícím pěším jednotkám skryté přesuny, které bylo třeba eliminovat jedním sledem betonových pevnůstek, které vzájemně přehrazovaly celý masiv od severu na jih. Plánovací skupina Ředitelství opevňovacích prací vytyčovala jednotlivé pevnůstky poměrně blízko sebe a na konci pochůzek bylo naplánováno devíti kilometrový úsek přehradit 59 pevnůstkami nového typu. K plánům i pochůzkám v terénu byli následně pozváni zástupci několika státně spolehlivých stavebních firem. O práci na opevnění byl v druhé polovině třicátých let minulého století velký zájem, obdržet zakázku na zhotovení stavebního úseku mohla však pouze jedna firma. Cenově nejvýhodnější nabídku pak podala firma architekta Karla Kadlece z Prahy 3. Prvního července roku 1937 obdržela firma dokumenty k úseku a pod stavebním dozorem vojenské správy, jejímž úsekovým velitelem se stal kapitán dělostřelectva Egon Lekesch, který disponoval vzděláním v oboru stavebnictví.Hned první objekt úseku byl svým stavebním provedením trochu atypický. Pro zlepšení výstřelu do údolí Loděnice u Mosteckého mlýna byla pevnůstka s č.1 typu B posazena výše svahu, ke kterému přimykala svou týlovou stěnou. Aby nedocházelo k zasypávání vchodu při případném dělostřeleckém postřelování pevnůstky, byl vstup do ní opatřen opěrnou zídkou, jejíž levá stěna se do dnešních dní dochovala téměř nepoškozená. Výstavba hůře přístupné pevnůstky si vyžádala trochu vyšší náklady, ale bunkr pak disponoval dokonalým výhledem nad celým údolím, které pak palbou čelní střílny uzavíral.
Palebnou přehradu zmíněného údolí spolu se dvěma dalšími pevnůstkami pro boční palbu doplňoval ještě bunkr typu E. Z jeho pozůstatků si dnes místní zahrádkáři udělali skládku odpadu, která postupem času stále více zaplavuje okolí.
Od pevnůstky s číslem 3 pak souvislá linie oboustranných objektů typu A pokračovala lesem na jih. Kótu 455 obešla západně a vzápětí samotu Pohodnice východně. Údolí od Pohodnice o rok později ještě doplnil dvou palbou bunkr typu E, dodatečně zadaný v rámci stavebního úseku 112. Západně od kóty Tuchonín pak překračovala silnici z Bělče na Chyňavu. Uzávěra této komunikace byla ponechána v jediném sledu, který o rok později doplnil ve sledu druhém bunkr typu B stavebního úseku 112. Ten zmíněnou komunikaci postřeloval jak čelně, tak i bočně levou střílnou.
Přes polesí Muňava pak linie pokračovala stále jižním směrem. Zhruba po jednom kilometru se opevněné pásmo "potkalo" opět s další silnicí, tentokrát s komunikací z Bratronic do Nižboru. Severně od mostku přes potok Benešák jí palebná linie bonkrů překročila směrem na západ a odtud pak v nepříliš velké vzdálenosti od zmíněné komunikaci mířila dále k Nižboru. Potok Benešák byl mezi objekty č.23 a 24 využit jako protitanková překážka, přičemž jeho koryto bylo upraveno jako protitankový stupeň. Uzávěru údolí Benešáku dokončil o rok později bunkr typu B v rámci stavebního úseku 112 - Slaný.
Pevnůstky pak v jediném sledu pokračovaly na jihozápad. Poblíž Žlubince doplňovalo palbu bočních objektů ještě jednostřílnové "Éčko", které vedením čelní palby mělo eliminovat pohyb v údolí, stoupajícím od zámku Dřevíč. Komunikace, jež procházela zmíněným údolím, měla být přerušena pomocí ženijních prací. K tomu měl vhodně posloužit mostek přes potok Vůznice, jehož destrukce by motorizované jednotky spolehlivě zastavila.
Od Žlubince pak linie pokračovala na Šňárovou horu a je jejíž jižních svazích stály poslední objekty úseku. Posledním bunkrem byl jednostřílnový typ D1, který však svou střílnou mířil vzhůru do svahu Šňárové, takže fakticky posledním objektem úseku, který svou palbou navazoval na první bunkr sousedního úseku B6 - Beroun, byl řopík s číslem 52 typu D2. Jeho střílna eliminovala pohyb nepřítele v terénním zářezu prudkého svahu Šňárové vlevo od železniční trati z Rakovníka do Berouna.
Brzy po zahájení prací byl vlivem zranění vyměněn velitel stavebního dozoru Egon Lekesch a nahrazen nadporučíkem Antonínem Skřivánkem. Firma pak pod jeho vedením práce v termínu dokončila. Přestože práce probíhaly poměrně rychle, stavební firma se příliš na opevnění nevyznamenala. Ani jedna ze známých krychelných pevností betonu, předepsaných pro pevnost v tlaku vojenskou správou, nedosáhla stanovené výše. Tři bunkry úseku dokonce obsadily místa v poslední pětici nejhorších bunkrů celé Pražské čáry. Vojenská správa při konečném vyúčtování uplatňovala srážky z výsledné vyfakturované částky, která tímto byla významně redukována. Vzhledem ke krytí celého úseku před dělostřeleckou palbou však nižší pevnost betonu nebyla velkým problémem. I přes tento nedostatek však pevnost betonu značně převyšovala tehdejší standardy.
V létě roku 1939 byly všechny bunkry úseku odstřeleny trhavinou. Okupační správa následně nařídila rozebrání trosek a vytěžení kvalitní oceli pro zbrojní účely. Vlně rozebírání trosek z větší části unikla linie na Šňárové hoře, kde po opevnění tak zůstalo nejvíce stop v podobě dochovaných čelních stěn a velkého množství betonových bloků, celých stěn i kusů stropů.
Zemní záhozy, jámy plné betonových sutin, prohlubně po objektech a menší trosky bunkrů rozeseté po okolí, to jsou známky celého úseku. Ten poměrně rychle mění svou "tvář". Při našich prvních průzkumných výpravách v roce 1995 a 1996, následně pak v roce 1999 jsme nacházeli v okolí bunkrů i množství ocelových trosek, roztržené kusy ventilátorů i periskopových rour. Někde linie značně zarostla, jinde vlivem intenzivní těžby dřeva v okolních lesích se pozůstatky ocitají na mýtinách, aby následně zcela zarostly novou výsadbou. Přestože lesní práce žádný z pozůstatků po objektech vážněji nepoškodily, přetváření okolí bude i nadále pokračovat.
Paradoxně i přesto, že se zde nedochoval v celistvém stavu žádný objekt, dá se říci, že stavební úsek A5 - Chyňava se řadí mezi nejlépe dochované z celé Pražské čáry.
Vložil: Jan Vála 18.4.2016 |
Popis stavebního úseku |
Přečteno: 1198x
2003 - 2024 Jan Vála - lahvic@seznam.cz