III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12739
GPS: 889
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13374
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 225
Objektů: 11450
Fotografií: 149972
GPS: 9862
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 225
Objektů: 11450
Fotografií: 149972
GPS: 9862
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 18085
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Novinky
Album fotografií
Muzea opevnění
Technické údaje
Překážky
Diskuzní fórum
GPS souřadnice ke stažení
Literatura
Osobnosti
Návštěvní kniha
Dobové letecké snímky
Vyhledávání objektů
Odkazy
Statistika webu
Historie webu
Celkově přístupů: 2176169
Přístupů dnes: 5423
Max.za den: 12234
a to: 3.4.2024
Online: 60
Jaké muzeum se Vám nejvíce líbí?
| Sazená |  561 |
| Mlýnek | 311 |
| Doksy | 281 |
| Bratronice | 318 |
| Beroun | 282 |
| Karlštejn | 295 |
Hlasů: 2050
- Popis stavebního úseku (28)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Vzpomínky pamětníků (0)
- Nezařazené ... (6)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Stavební úsek A3 - Smečno
V počtu zadaných a vybetonovaných objektů byl tento stavební úsek největší na Pražské čáře. Místy až tři sledy pevnůstek přehrazovaly jeden z nejpravděpodobnějších útočných směrů nepřítele.
Výstavba tohoto v počtu objektů největšího stavebního úseku Pražské čáry byla svěřena firmě Architekta inženýra Antonína Vopršala z Rakovníka. Tato stavební firma se v minulém roce osvědčila při budování starších pevnůstek úseku IXb - Kladno sever. 24. června roku 1937 byla stavba se všemi náležitostmi firmě předána. Práce započaly velmi brzy, ale na ty betonářské se muselo nějakou dobu počkat. Důvodem zdržení byla pravděpodobně váznoucí dodávka materiálu ze strany armády, především armovacích drátů a vysoce kvalitního cementu. Zaměstnanci firmy tedy prozatím prováděli výkopy pro budoucí objekty. Téměř celý červenec ale jinak stavba úseku stála. Betonáž prvního objektu proběhla 8 srpna a brzy následovaly další. Betonování bunkrů probíhalo od severu na jih a postupovalo celkem rychle. Přesto nebylo možné dodržet stanovený termín a tak poslední bunkr úseku byl betonován ve svahu nad tratí od Rakovníka do Kladna v posledních listopadových dnech roku 1937. Dokončovací práce probíhaly ještě na počátku následujícího roku.První objekty úseku navazovaly na poslední sousedního A2 - Slaný severně od obce Studeněves a jižně od silnice z Tuřan na Slaný. Hned na počátku úseku bylo navržen a realizován celkem netradiční průběh opevněného pásma, kdy první sled byl svěřen bočním palbám pevnůstek typu A, podporovanými z druhého sledu čelními palbami druhosledových "béček". Toto řešení se jinde na Pražské čáře v širším rozsahu neuplatňovalo, čelní palby byly téměř výhradně uplatňovány k postřelu terénních nerovností v místech, kde boční palby linie ztrácely svou účinnost. Objekty typu B tak mířily čelními střílnami do polí až k Přelíci. Severně od Studeněvse jeden bunkr typu B pak doplňoval palby ze třetího sledu. Zatímco druhý sled postupoval jižním směrem východně od obce Studeněves, první sled jí obcházel západně. Jižně od vsi se oba sledy opět setkaly na polích vlevo od silnice na Přelíc, zvaných Na rovinách. Nad Přelící dvousledové uspořádání linie končilo a jižním směrem pokračoval sled pouze jeden, příležitostně v ohrožených směrech podporovaný vloženými objekty za hlavní linií. Opevnění využívalo přirozené terénní vlny a jako ideální protitankovou překážku zde využívalo koryto Šternberského potoka a vzápětí Muclavského potoka. Západně od Smečna se od zmíněného vodního toku linie odpoutala a vystoupala lesem k polím před Smečnem. Zde začínal nepřítelem silně ohrožený prostor, který zde byl krytý třemi sledy pevnůstek a ještě několika objekty staršího typu vz.36.
U Smečna utvářel druhý v kombinaci s třetím sledem zvláštní smyčku. Objekty tam směřovaly hluboko do týlu linie, kde špička onoho výběžku se opírala o zeď zámku ve Smečnu. Zde objekt typu B čelně postřeloval údolí a cestu od Šternberku. Odtud se opět objekty vracely zpět k hlavní části linie. Silnici od Stochova již uzavíraly standardní dva souvislé sledy pevnůstek, podporované vpravo od zmíněné komunikace ještě objektem typ B ve třetím sledu.
Na konci polí pak linie vstupovala bočně do Smečenské rokle, na jejímž pravém temeni byl do svahu zapuštěn bunkr v lomeném provedení. Souvislým lesním porostem pak linie v jediném sledu pokračovala dále jižním směrem, východně obcházela samotu Skalka a rozcestí Na kopaninách. Západním okrajem minula bývalý důl Libušín a pokračovala lesem až nad železniční trať od Lužné u Rakovníka do Kladna, kde končila dotykem se sousedními prvními objekty úseku A32 - Rozdělov. Poslední objekt úseku byl vzhledem k velkému sklonu terénu vystavěn jako lomený vlevo.
Přesný stav vybavenosti objektů při květnové částečné a zářijové mobilizaci v roce 1938 neznáme, z dobových snímků lze však vyčíst důkladná příprava obsazující armádou na konflikt. Bunkry tak byly kvalitně maskovány pýrem i okolní dřevinou.
V červnu roku 1939 nařídila německá okupační správa likvidaci veškerého opevnění z období první republiky na území nově vzniklého Protektorátu. Bunkry úseku A3 do likvidačních plánů spadaly také. Od Slaného postupovaly demoliční čety po obou stranách linie a A-trojku "navštívily" velmi brzy. Demolice postupovala tak, jak výstavba. Tedy od severu na jih. O týden později byly téměř všechny objekty v troskách a detonace duněly po linii dále směrem k Berounce.
Odstřelům unikly tři objekty, při jejichž ničení hrozilo vážné poškození okolních budov. Jako první zachránila budova statku ve Studeněvsi bunkr s evidenčním číslem 9 a typu A-200 v zesíleném provedení. Z obav před možným využitím objektu při případném protiněmeckém povstání byl proto jeho interiér zabetonován. Díky blízké budově "přežil" vlnu odstřelů i sousední bunkr č.10 stejného typu i odolnosti. Se zabetonovaným interiérem se dochoval vedle silnice za jižním okrajem obce v nezměněném stavu, zatímco jeho soused se na přelomu tisíciletí dočkal při rekonstrukci vyčištění interiéru a obnovení maskovacího nátěru. Objekt však stojí na soukromém pozemku a je pro veřejnost nepřístupný.
Třetím a posledním dochovaným objektem je bunkr s evidenčním číslem 41 typu B2-80 u zdi zámku ve Smečnu. Jeho zemní zához byl v roce 1939 odstraněn, lomový kmen z rovnaniny přenesen do interiéru objektu a prolit betonovou směsí. Střílny a vchod byly zabetonovány. V takovém stavu zůstal až do roku 1992, kdy se do jeho náročné rekonstrukce s plánovaným muzejním využitím pustila rodina pana Krinkeho. Vzniklo zde první muzeum opevnění v republice a dodnes je součástí Vojenského skanzenu Smečno.
První část úseku vlna demolic vymazala úplně. Krom č.5 v lesíku uprostřed pole se až po Studeněves nedochovaly po objektech žádné stopy. Zmíněné dva dochované bunkry lze nalézt na západním okraji obce, v tom východném se dochovaly výrazné pozůstatky po objektu č.11. Typický objekt v šikmém a zesíleném provedení, s úhlem střílen svírajícím 140 stupňů byl však velmi netypicky umístěn. Zastavěn byl do tělesa náspu bývalé železniční vlečky, v době výstavby bunkru již svému účelu nesloužící a fungující jako nedůležitá místní komunikace. Protože vysoké těleso náspu překáželo vedení paleb druhého sledu, bylo rozhodnuto pevnůstku č. 11 zabodovat do něj. Aby nebyly při případném dělostřeleckém odstřelování zasypány střílny a vchod zeminou, okolní svah byl zpevněn několika zídkami. Přístup do objektu byl krátkou chodbičkou, zda-li vedla na obě strany objektu není zcela objasněno. Po objektu se na blízké zahradě dochovala celá stropní deska, stanoviště však bylo zavezeno do tělesa nové silnice a okolí se zásadně změnilo. Stropní deska zarůstá, je však stále dobře viditelná.
Výrazné rozvaliny zůstaly po objektech č.12 a 13 v polích jižně od obce Studeněves. Po obou objektech zde lze nalézt většinu stěn, tak, jak se dochovaly po prvním odstřelu. Následující objekty v linii až po obec Přelíc přežily válku ve stejném stavu jako zmíněné dva nad Studeněvsí. Je s podivem, že z mnoha trosek nebyla v průběhu válečných let těžena kvalitní ocel. Osud pozůstatků však byl zpečetěn v šedesátých letech, kdy trosky stále více překážely zvyšujícím se nárokům na zemědělskou činnost. Místní JZD trosky začalo odklízet, pravděpodobně za pomoci ženijních útvarů armády. Stanoviště byla rekultivována a zahlazena. Sporadický kousek betonu v okolí je tak jediným důkazem, že se tu kdysi nacházelo předválečné opevnění.
Dalším výrazným pozůstatkem jsou trosky bunkru č. 25, ležící na poli na západním okraji Přelíce. Jejich dny jsou ale také sečteny, nemilosrdná novodobá výstavba se rychle blíží.
Odtud až po Smečno pak pracovní čety ve válečných letech rozebraly trosky objektů mnohem lépe a linie je tak krom několika stanovišť téměř zahlazena. Pouze po objektech 34, 37 a 38 se dochovaly výraznější pozůstatky v podobě záhozů. Drobné trosky po objektech jsou k vidění v předpolí Smečna i na jeho západním okraji. Na polích vpravo od silnice na Stochov pozůstatky po bunkrech zmizely docela, vlevo pak po objektech č.49, 49a a 50 zůstaly křovím obrostlé záhozy s jámami plnými betonu.
Dobře "čitelná" stopa pak začíná na horním okraji Smečenské rokle. Odtud, až po konec úseku nad nádražím v Žehrovicím se po většině objektů dochovaly charakteristické záhozy s jámami a betonem v lesním masivu. Pouze po jednostřílnovém bunkru typu E se nedochovaly žádné pozůstatky. Stanoviště zahladila důlní činnost v údolí potůčku, který objekt postřeloval, spolu s vývozem hlušiny do odtěžených míst.
Konec úseku v lesích u Libušína je dobré navštívit v brzkém jarním, nebo pozdně podzimním či zimním období. Tamní lesy jsou více zarostlé náletovou dřevinou, ztěžující postup a velmi znesnadňující nalezení pozůstatků po objektech. Místy v lese lze vysledovat zbytky palebných i pozorovacích průseků.
Vložil: Jan Vála 31.3.2016 |
Popis stavebního úseku |
Přečteno: 1331x
2003 - 2024 Jan Vála - lahvic@seznam.cz