III.sborIII. armádní sbor - jižní Morava
Stavebních úseků: 19
Objektů: 1294
Fotografií: 12453
GPS: 889
IV.sborIV. armádní sbor - severní Morava
Stavebních úseků: 37
Objektů: 1433
Fotografií: 13306
GPS: 1270
ZVV BrnoZemské vojenské velitelství v Brně
Stavebních úseků: 6
Objektů: 181
Fotografií: 2098
GPS: 181
Všechny sbory
Všechny sbory
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11450
Fotografií: 147057
GPS: 9673
Lehké opevnění
Lehké opevnění
Stavebních úseků: 227
Objektů: 11450
Fotografií: 147057
GPS: 9673
Těžké opevnění
Těžké opevnění
Stavebních úseků: 13
Objektů: 713
Fotografií: 17839
GPS: 661
Dělostřelecké tvrze
Jiné objekty
Místa událostí
Celkově přístupů: 731822
Přístupů dnes: 197
Max.za den: 997
a to: 17.12.2022
Online: 4
Jaké muzeum se Vám nejvíce líbí?
| Sazená |  491 |
| Mlýnek | 248 |
| Doksy | 214 |
| Bratronice | 258 |
| Beroun | 214 |
| Karlštejn | 234 |
Děkujeme za váš hlas !
Hlasů: 1660
- Popis stavebního úseku (24)
- Popis opevnění (2)
- Výzbroj v opevnění (2)
- Výbava opevnění (0)
- Předválečná armáda (0)
- Muzea opevnění (0)
- Vzpomínky pamětníků (0)
- Nezařazené ... (6)
26.2.2023 | Jan Vála
Vše se v dobré obrátilo a slavný objekt u zdi zámku ve ...
25.12.2017 | Jan Vála
Po dlouhých 26-ti letech velmi úspěšného provozu muzea ...
16.8.2016 | Jan Vála
Spuštěn návštěvní systém objektů pro registrované uživa ...
Stavební úsek A32 - Rozdělov
Objekty nejmenšího stavebního úseku Pražské čáry původně spadaly do sousedního a též stavitel, který se na jaře roku 1937 vyhrál soutěž o jejich vybudování byl jiný, než který šestnáct řopíků nakonec vyhotovil.
Stavební úsek A32 - Rozdělov vznikl odebráním posledních šestnácti objektů od sousedního úseku A4 - Družec, který stavěla firma Inženýra architekta Jaromíra Dajbycha z Kutné hory. Tato firma patřila mezi státně spolehlivé a pro potřeby opevňovacích prací velmi vhodné, přesto si její představitelé na jaře roku 1937 ukousli větší sousto, než ve skutečnosti mohli pojmout. Firma se zúčastnila hned několika soutěží na výběr opevňovacích prací a hned tři stavební úseky najednou vyhrála. 59 objektů lehkého opevnění úseku A4 - Družec, 57 úseku K1 - Mníšek a 69 bunkrů úseku K2 - Chrastava získala k firma výstavbě v podstatě najednou. Její kapacity však na takové množství nestačily a tempo výstavby se zpomalovalo. Na konci srpna bylo jasné, že přidělený stavební úsek firma nedokáže dokončit ve stanoveném termínu. Aby bylo dodrženo tempo prací, zástupci vojenské správy nakonec poslední objekty úseku firmě odebraly a předali staveniště jiné, která se právě velmi dobře osvědčila při výstavbě úseku A2 - Slaný. Staveniště bylo předáno firmě Ing. Dr. Ivan Fifka k 18.září 1938 a měsíc poté se začalo s betonáží, která pak postupovala od severu na jih velmi rychlým tempem.První objekt úseku palebně navazoval na poslední sousedního smečenského úseku severně nad železniční tratí z Rakovníka do Kladna a západně od stanice Kamenné Žehrovice. Druhý bunkr společně se čtvrtým bočními palbami uzavíral zmíněnou železnici, kterou čelně postřeloval ještě jediný objekt typu E v úseku. Linie pak v jediném sledu pokračovala lesním masivem jižním směrem. Nejprve přehrazovala komunikaci od Kamenných Žehrovic do Rozdělova a o několik set metrů dále na jih pak poslední tři objekty úseku uzavíraly velmi důležitou Karlovarskou silnici. Její uzávěra byla ještě dokončena ve druhém sledu posledními objekty úseku A4 - Družec.
Protože celá linie úseku vedla lesním porostem, všechny jeho objekty krom posledního byly vybetonovány v normálním, nezesíleném provedení. Až na jedno "Éčko" u kolejí železnice od Rakovníka byly všechny bunkry typu A, tedy oboustranné objekty pro vedení paleb vlevo i vpravo. Číslo 8 byl vzhledem k mírnému sklonu terénu vyprojektován a vystavěn jako šikmý vpravo. Pro potřeby vedení účinných paleb byly mezi objekty celého úseku káceny střelecké i pozorovací průseky. Ty se oproti jiným lesnatým úsekům do dnešních dní bohužel nedochovaly.
Na konci listopadu roku 1937 byly všechny objekty v hrubé betonáži hotovy, poté se dokončovaly zemní práce i maskování objektů. Na konci roku byl úsek předán vojenské správě. Stav jeho vnitřního vybavení není znám.
V červnu roku 1939 dorazily od severu k Rozdělovu demoliční čety, které na rozkaz okupační správy ničily systematicky jeden bunkr za druhým. Pouze blízkost budov, nebo jiných důležitých staveb, uchránila objekty před odstřely. V lesnatém úseku však těžko takovou "obrannou" stavbu hledat a proto odstřelu nezůstal ušetřen ani jeden z bunkrů stavebního úseku. Během následujících let byla z trosek systematicky těžena kvalitní ocel a betonové kusy rozdrceny na menší, které postupem let stále více pohlcuje vegetace. Pozůstatky nebyly nijak dále zahlazovány, po většině bunkrů tak do dnešních dní stále zůstává dobře "čitelná stopa" v podobě jam, záhozů a relativně velkého množství betonu kolem bývalých stanovišť bunkrů.
Pouze pozůstatky po objektech 13 a 14 zmizely. Na stanovišti třináctky stojí chata, jejíž stavba zahladila zbytky po bunkru dokonale. Poslední bunkr s číslem čtrnáct stával na poli jižně od motorestu Plůtek a jeho pozůstatky se dají určit do několika kousků betonu roztroušenými v okolí, ne větší než dlaň dospělého člověka.
Docela hezké je umístění bunkru č. 9, u jehož bývalé týlové stěny se nachází menší starší lom, s leknínovým jezírkem uprostřed. Zajímavá je atraktivita pozůstatků bunkru č.10a, které se nacházejí u křižovatky silnic Žehrovice - Rozdělov - Doksy - Srby. Krom výrazného záhozu a větších kusů betonu v jámě po objektu si lze také povšimnout doslova vyšlapané cestičky od silnice přímo k objektu, neklamné známky časté návštěvnosti stanoviště zájemců o opevnění.
Asi nejlépe viditelným pozůstatkem po opevnění pro oko člověka nehledajícího bunkry a neznalého situace je větší kus betonového bloku v pravém příkopu silnice od Mrákav do Doks. Leží tam již roky a je div, že jej technika silničářova dosud neodstranila.