Předválečné opěvnění a vojensky významná místa v obraně i boji proti Říši

Přestřelka na Požárech - další hypotéza

Díky amatérské rekonstrukci události z 30. dubna 1942 na Křivoklátsku se nám podařilo najít další hypotézu, jak se tam přestřelka parašutisty s četnictvem mohla odehrát.

V předchozím díle seriálu o parašutistech na Požárech jsme se pokusili nastínit na základě ověřených faktů, domněnek a logických úvah nejpravděpodobnější hypotézu o události z konce dubna roku 1942, při které v přestřelce přišel o život parašutista Arnošt Mikš a český četnický strážmistr František Ometák. Při zohlednění dosud okrajově zvažovaných souvislostí a na základě nových poznatků po konzultaci s člověkem z oboru vyvstala další alternativa průběhu noční přestřelky na okraji lesa. Než se však pustíme do jejího rozboru a popisu, připomeňme si nejprve hypotézu z předchozího článku, kterou jsme v něm určili jako nepravděpodobnější.

Blíží se desátá hodina večer, 30. dubna roku 1942. Na okraji lesa zvaného "V jedličkách" střeží z bezpečné vzdálenosti prostor nálezu radiostanic ...

Stavební úsek R2 - Ralsko

Objekty stavebního úseku R2 měly za úkol palebně přehrazovat nepřehledný, především lesnatý terén, mezi Srním Potokem a Stráží pod Ralskem. Vzhledem k náročnosti výstavby zde bylo do konce září vybetonováno pouze 26 objektů z celkových 69 zadaných. K vidění je zde však několik dalších pozůstatků po stavbě.

Úsek, který se z velké části nacházel na úpatí i svahu dominantní hory Ralsko, byl zadán 16. června 1938 stavební firmě Dr. Ing. Urban, Rejskova 14, Praha XII, která vyhrála s nejlevnější nabídkou ve výběrovém řízení se zadávací částkou 1,812,212 korun českých. Firma neměla žádné zkušenosti se stavbou opevnění, neboť úsek R2 byl jejím prvním počinem na poli obranných staveb. Zařízení staveniště se vzhledem k tomu a také kvůli náročnosti terénu protáhlo a první objekt byl vybetonován až několik dní před koncem července, tedy více jak po měsíci příprav. Poté už se betonáž dalších rozběhla naplno a firma odváděla dobrou práci, především díky příkladné kvalitě naměřené tvrdosti betonů, kdy v ani jednom případě měřená kvalita betonových kostek neklesla pod minimální hranici předepsanou vojensko ...

Stavební úsek R1 - Mimoň

Důležitá komunikace v otevřeném prostoru od České Lípy na Mnichovo Hradiště před Mimoní byla přehrazena dvěma sledy pevnůstek úseku R1, v pozdější době tento prostor měl být vyztužen devíti pěchotními sruby. Zde se objekty podařilo vybetonovat, v lesích však zůstaly nedokončené.

Stavebně nedokončený úsek R1 - Mimoň byl součástí vnitrozemského obraného postavení, takzvané Liběchovské příčky. Stavba byla zadána 15. června 1938 firmě arch. Rudolf V. Svoboda, Dvořákova 29, Praha XI a v rámci úseku mělo být vybetonováno 61 pevnůstek lehkého opevnění. Velitelem stavebního dozoru byl jmenován štábní kapitán pěchoty Jan Dostál od pěšího pluku 2. Stavební firma zvítězila ve výběrovém řízení s nabídnutou částkou 1,804,366 korun českých, přičemž k dokončení prací měla vyměřený časový úsek 90-ti dní. Tato firma stavěla současně dva úseky na Vltavě, konkrétně 131 - Těchnice a 137 - Podolsko, a v Jižních Čechách započala stavbu úseku 182a - Pašinovice. Na stavbě opevnění se podílela teprve prvním rokem, ovšem kvalita odvedených prací hovořila jednoznačně v její prospěch. Betoná ...

Parašutisté na Požárech - přestřelka

Na okraji lesa na Požárech nad Křivoklátem vyhasly 30. dubna 1942 kolem desáté hodiny večer životy dvou českých vlastenců. Jaká souhra špatných okolností tomu předcházela a jak se to mohlo stát, si povíme v druhém díle článků o Parašutistech na Požárech.

Před druhou hodinou ranní, 28. dubna roku 1942, se sneslo z britského bombardéru, upraveného pro převoz výsadkářů, sedm parašutistů ve třech výsadkových operacích, na pole přilehlé dvoru Požáry u Křivoklátu. Vojáci z operace Bioscop, Bivouac a Steel ukryli svůj materiál do blízkého lesa a ještě před rozedněním stačili prostor opustit. Skupina Bivouac spolu s jedním parašutistou výsadku Steel mířila po silnici do Zbečna, kde nasedla na autobus a odcestovala do Slaného, kde navázala kontakt s domácím odbojem v domě pana Svobody. Muži z operace Bioscop zamířili do Křivoklátu, kde se za dosud nevyjasněných okolností setkali s parašutistou výsadku ZINC Arnoštem Mikšem, který už nějakou dobu na Berounsku a Křivoklátsku operoval. Bohužel však Oldřich Dvořák z výsadku Steel svou radiostanici neukr ...

Parašutisté na Požárech - výsadek

Před druhou hodinou ranní, za krásné měsíční noci, 28. dubna roku 1942, se sneslo několik padáků do Požárských polí nad Křivoklátem. Proč se to stalo, co se tam odehrálo a čemu to předcházelo, se pokusíme nastínit v prvním díle článků o parašutistech nad Protektorátem.

Bylo několik minut před půl druhou hodinou ranní, když ticho v údolí Berounky, rušené jen šuměním jezů a zurčením vody v mírných peřejích pod nimi, začal od západu pomalu zaplavovat temný dunivý zvuk leteckých motorů. Pokud by v těch chvílích ve Skryjích, Nezabudicích, nebo Velké Bukové byl někdo vzhůru a vyšel by kvůli neobvyklému zvuku před dům, možná by proti hvězdné obloze a Měsíci na západě uviděl temnou siluetu britského bombardéru Handley Page Halifaxu, pozvolna klesajícího směrem k východu, nad Městečko u Křivoklátu. Bylo 28. dubna a psal se rok 1942. Letoun však neměl smrtonosný náklad a nechystal se bombardovat kladenskou Poldovku, jak by se nezaujatému pozorovateli mohlo zdát. Na jeho palubě se nacházely tři československé výsadkové skupiny, z nichž po seskoku jedna měla operova ...

Stavební úsek Q2 - Jestřebí

Úkolem úseku bylo přehradit komunikaci od České Lípy směrem na Mladou Boleslav a nedalekou železnici. Stavební úsek zůstal z velké části nedokončen.

První objekty úseku stály na úbočí Maršovického vrchu a palebně měly navazovat na poslední sousedního úseku Q1 - Vrchovany, které se však do září 1938 nepodařilo vybetonovat. První pevnůstky tedy mířily vlevo do volného prostoru, krytého jen polními jednotkami. Vzhledem k velkým změnám v konfiguraci terénu vlivem těžby kamene již nemůžeme ověřit tamní stav polního opevnění. Také začátek úseku doznal značných změn, úbočí Maršovického vrchu je z velké části odtěženo činností lomu. Taktéž objekty č.36, 37, 231 a 233 byly při těžbě zničeny. V roce 1996, tedy v době mého prvního průzkumu poslední tři zmiňované ještě stály na svých místech a pouze pevnůstka č.36 byla zřícená v lomu. V současné době po všech čtyřech objektech není ani památky. První dochovanou pevnůstkou je tedy Q2/38/A-120Z v pr ...

Stavební úsek P1 - Mlazice

První úsek Liběchovské příčky se nepodařilo do září 1938 stavebně dokončit a o rok později byl kromě třech objektů německou okupační správou zničen. Dodnes se po něm dochovalo pouze málo pozůstatků.

První objekt úseku měl stát na pravém břehu řeky Labe přímo pod historickým centrem a palebně měl navazovat na poslední pevnůstku sousedního úseku 111 - Zálezlice, stojící na levém břehu stejnojmenné řeky, těsně u soutoku s Vltavou. P1/1/A-160 se z časových důvodů již nepodařilo vybetonovat, u sousedního č.2 stavební firma dokončila výkop a vybetonovala skořápku. Ta byla postupem času zasypána. Odtud po dnešní mělnický přístav jeden sled pevnůstek měl těsně kopírovat břeh řeky a druhý jej podporovat z nevelké vzálenosti, ovšem žádný prvosledový objekt až po číslo 10 se do září 1938 již nepodařilo vybetonovat a první palebné pokrytí tak v kritické době mohly poslytovat v těch místech pouze objekty druhého sledu. Je otázkou, jestli by toho vzhledem k pravděpodobné nízké dokončenosti byly sch ...

Stavební úsek P2 - Tupadly

61 objektů úseku palebně vykrývalo lesní masivy kolem obce Tupadly a několik pevnůstek uzavíralo důležitou komunikaci z České Lípy na Mělník. Proč byla většina pevnůstek v létě 1939 zničena, přestože se nacházela na území tzv. Sudet, zůstává neznámou.

Stavební úsek P2 - Tupadly navazoval na sousední úsek P1 - Mlazice severně od Liběchova poblíž chatové osady Malý Hubenov. Předěl mezi dvěma úseky byl vlastně vytvořen hranicí lesa, kdy objekty mlazického úseku stály ještě na poli, první pevnůstky tupadelského už byly kryty stromovím. Odtud linie řopíků pokračovala dvěma sledy severním směrem kompaktním lesním masivem. Kolem Harfenic pevnůstky dokonaly využívaly krytí od četných pískovcových skalisek. Oba sledy západně obcházely Tupadly, aby severně od nich linie klesla do údolí říčky Liběchovky. Údolím také procházela důležitá komunikace od České Lípy na Mělník. Tuto silnici palebně přehrazovalo několik pevnůstek bočními palbami a jedna druhosledová typu E1. Prudkým srázem vpravo od silnice pak linie stoupala ke Královce, poblíž ní pak do ...

Stavební úsek Q1 - Vrchovany

Objekty stavebního úseku Q1 měly zabránit nepříteli v proniknutí od Dubé k jihovýchodu a východu ve směru na Mšeno a severovýchodu na Doksy.

První objekt úseku typu D byl vystavěn u hráze rybníku v Rozprechticích a palebně měl navazovat na nevybudovaný řopík č. 121 sousedního úseku P3 - Medonosy. Společně měly uzavírat silnici od Dubé. Protože byl zmíněný objekt situován týlovou stěnou těsně ke skále, granátový skluz byl umístěn do zadní boční stěny a vzhledem k tomu neměl mít objekt kompletní zához, ale jeho čelní stěna měla být kryta pouze kamennou rovnaninou. Sousední objekt, taktéž typu D, se nachází jen pár metrů východně, pod skalkou na břehu rybníka a je téměř celý zasypaný. Další objekt v linii byl již typu A-140 v zesíleném provedení. Na konci devadesátých let v něm proběhla rekonstrukce a objekt fungoval něco přes rok jako muzeum. Zaniklo poté, co bylo kompletně vykradeno. Odtud obranná linie vedla Liběchovským mokřad ...

Stavební úsek P3 - Medonosy

60 objektů stavebního úseku P3 Medonosy mělo palebně zamezovat případnému pokusu o průnik německých pěších jednotek lesnatými srázy údolí při útoku Wehrmachtu ze směru od České Lípy na Mělník ze silně bráněné tamní komunikace, která by se jistě stala hlavní tepnou po prolomení pohraničních postavení na severu a postupu armád na hlavní město.

První objekt úseku č.71 typu A-160 v normálním provedení stojí na zarůstající mýtině poblíž turistického rozcestníku Království. Palebně navazoval na poslední objekt sousedního úseku P2 - Tupadly. Rozdíl mezi nimi je na první pohled zjevný. Zatímco tupadelský bunkr se nachází ve stavu těsně po betonáži (bez omítky, neosazené mřížky ventilace, konzoly pro ventilátor, rám pancéřových dveří), jednasedmdesátka již tyto prvky krom zárubní dveří osazeny má a je na ní i dokončená omítka. K úplnému dokončení pak chyběl už jen zemní zához s kamennou rovnaninou u čelní stěny a několik maskovacích úprav. V roce 1996, tedy v době mého prvního průzkumu tamní oblasti, byly v okolí pevnůstky k vidění ještě částečně patrné střelecké i pozorovací úseky, které však zmizely při těžbě dřeva kolem roku 2004. S ...

Hledá se bunkr ...

Doba moderních technologií výrazně usnadňuje hledání pozůstatků po zaniklé obranné linii z konce třicátých let minulého století. Přesto dodnes zůstává několik velkých otazníků nad Pražskou čárou.

Doba, kdy jsem začínal s průzkumem předválečného opevnění se přibližně shodovala s dobou, kdy Radan Lášek vydal svou první publikaci o Pražské čáře. Ta již částečně čerpala ze seznamu objektů, který koloval mezi zájemci o betonové pevnosti v tištěné podobě. Nebylo tomu dlouho od doby, kdy vojenské archivy otevřely brány zatím jen omezenému počtu výzkumníků z řad vojenských historiků a proto byl šířený seznam vystavěných nebo plánovaných objektů opevnění darem z nebes. Průzkum dochovaných linií býval o mnoho snadnější než těch zaniklých, přesto i on obnášel několik úskalí. Pražská čára, zaniklý opevněný oblouk před hlavním městem, byl pro většinu nezasvěcených i část znalých problematiky velkou neznámou. Několik dochovaných pevnůstek v okolí Berounky, Kladna a Slaného jen málo lidem připomí ...

Lehké opevnění vz.36

Prvotní zajištění hraničních postavení i vnitrozemských záchytných příček bylo v roce 1936 svěřeno jedno až tří střílnovým malým pevnůstkám, které díky roku jejich vyprojektování byly označeny jako pevnůstky vzor 36.

Primárně bylo lehké opevnění vzor 36 určeno pro vedení dalekých čelních paleb proti předpokládaným postupovým směrům postupu nepřátelských armád v případě ozbrojeného konfliktu. Koncipovány byly jako zodolněné opěrné body, mající za úkol v součinnosti s polními armádami vytvářet jednolitou obrannou linii. Projektovány byly v odolnosti vůči palbě pěchotních zbraní i minometů. Vůči dělostřelectvu malé ráže mělo odolávat jen v případě nepřímých zásahů a mělo v případě ostřelování sloužit jako kryt proti střepinám. Projektováno bylo pouze pro použití pěchotních automatických zbraní. Linie pevnůstek byla vedena místy s dalekým výhledem a jednotlivé pevnůstky byly budovány na vyvýšených místech, přičemž mnohdy se staly dominantou krajiny. Tím byly více vystaveny nepřátelskému dělostřelectvu, se ...

Stavební úsek IXb - Kladno sever

Severní ze dvou stavebních úseků, který společně s jižním vytvářel v roce 1936 široký opevněný oblouk před Prahou obdržel označení IXb a v rámci něj bylo vybetonováno 39 pevnůstek, které měly za úkol zachytit hlavní nápor nepřátelských armád na hlavní město.

Nedlouho poté, kdy hlavní obranný plán Československa byl zvolen jako statický a ústupový, hlavní obranné postavení se mělo skládat z betonových pevností. Ty nejtěžší byly přednostně stavěny na nejohroženějších místech našich hranic, ostatní oblasti byly z časových důvodů pod ochranu opevnění lehčího, finančně méně náročného. Podél hranic tak v roce 1936 začaly vyrůstat první linie lehkého opevnění. Po jejich prolomení útočícím nepřítelem měla Československá armáda ustupovat na východ a její řízený ústup měl za cíl podpořit opevněný vnitrozemský oblouk, složený z malých pevnůstek, který ve vojenském plánování dostal vysokou prioritu a název Opevněné předmostí Prahy. Protože plánovací armádní skupiny vytyčily na jaře v prostoru mezi Velvary, Slaným, Kladnem a Berounkou celkem 77 stanovišť b ...

Stavební úsek IXa - Kladno jih

První ze dvou stavebních úseků, čítající 38 pevnůstek starého typu, byl v roce 1936 vybudován na linii mezi Berounkou, Kladnem, Smečnem a městem Slaný.

První opevňovací plány nově vzniklého Ředitelství opevňovacích prací spočívaly ve výstavbě opěrných linií kolem hranic republiky spolu s vnitrozemskými záchytnými příčkami, které měly vypomoci se zformováním obrany po prolomení pohraničních postavení. Než bude vybudováno opevnění těžké, na jehož výstavbu přicházely peníze jen postupně a pro velký rozsah prací v krátkém termínu nebyly kapacity lidské ani materiální. Obrana větší části republiky byla proto svěřena pod ochranu menších kulometných pevnůstek. Ty bývaly stavěny v nesouvislých liniích v rámci stavebních úseků, spadajících pod příslušné stavební sbory. Pražský sbor měl pod kontrolou výstavbu jednadvaceti stavebních úseků a jednoho zkušebního. Dva stavební úseky připadly na Pražskou čáru, v širokém oblouku od Vltavy u Veltrus přes ...

Stavební úsek 118 - Mníšek

V roce 1937 byla v obranné linii poblíž Slap ponechána mezera, kterou o rok později vyplnily pevnůstky úseku 118, jehož krycí název byl odvozen od sídla velitele stavebního dozoru - Mníšek.

Přestože si vojenští projektanti v roce 1937 uvědomovali důležitost celistvosti obranných linií, na předpolí hlavního města bylo rozhodnuto ušetřit finanční prostředky, které měly vypomoci ve výstavbě opevnění v ohroženějších oblastech. Mezi Malou Lečicí a městysem Slapy se rozprostíralo pásmo hustých lesů, které v případě ohrožení nepřítelem bylo možno improvizovaně bránit pomocí pěších jednotek. Proniknutí obrněných útočných formací tímto prostorem by pro nepřítele bylo velmi problematické. Naopak rychlý nástup obrněných klínů nepřátelské armády přes neopevněné četné komunikace skrze Šumavské pohoří by připravilo obráncům nejeden problém. Uspořené finanční prostředky tedy v roce 1937 putovaly k vystavění několika uzávěr komunikací a doplnění opevněného oblouku před městem Klatovy. Na Pra ...

Stavební úsek B29 - Slapy

Nejjižnější stavební úsek Vnějšího opevnění Prahy patří zároveň k těm nejvíce zahlazeným. Nedochovala se zde žádná pevnůstka a nalézt zde lze jen skrovné pozůstatky po celkem 52 vybetonovaných objektech.

Skupiny, vytyčující vojenské opevnění ve Středních Čechách, dorazily do oblasti kolem Slap teprve na počátku léta 1937. Útok nepřátelských armád v tomto prostoru odhadovali vojenští analytici jako méně pravděpodobnější než například v prostoru Berounska, kde vystavění stálého opevnění mělo na jaře toho roku vyšší prioritu. Stanoviště budoucích obranných pevností se v okolí Slap začalo vytyčovat v době, kdy kolem Berounky a na širokém oblouku kolem Kladna, Slaného a Velvar běžely již první práce naplno. Zdržení zde zapříčinila také nejasná poloha obranné linie. Původní předpoklad průběhu pevnostního pásma spočíval v jeho vedení lesem severně od Slap přes kótu Vyhlídka a končit měla pod vrchem Rovínek dotykem o řeku Vltavu, podél níž byla plánována v roce následujícím výstavba tzv. Vltavské ...

Pražská čára v proudu času

Mohutná středočeská obranná linie skončila v roce 1939 v troskách. Rozvaliny objektů se táhly od Mělníka přes Slaný, Kladno a Beroun až ke Slapům. Osud většiny objektů však ani zdaleka neskončil.

Psal se rok 1936, když první plánovací skupiny nově vzniklého Ředitelství opevňovacích prací poprvé vyrazily do terénu západně od Prahy. Ještě v tomtéž roce bylo vybudováno na linii Velvary - Slaný - Kladno - Nižbor sedmasedmdesát malých pevnůstek, které nesly označení vz.36. Další oblasti měly být opevněny stejnými typy bunkrů v následujícím roce. Dvou nebo tří střílnové hranaté betonové bunkry byly budovány na svazích přivrácených možnému postupu nepřítele a měly rušit jeho řady dalekou a přesnou čelní palbou. Tato taktika se však dala uplatnit pouze krátkodobě, neboť po odhalení pevnůstky by tato byla jistě velmi rychle na mušce polnímu dělostřelectvu, vůči jehož palbě nebyly objekty odolné. Vlastně šlo o kryty vůči palbě pěchotních zbraní a střepinám po dělostřeleckém odstřelování, pří ...

Stavební úsek 116 - Berounka

Stavební úsek s největším počtem zadaných objektů byl také jedním ze stavebně nejnáročnějších a tudíž do osudného září roku 1938 nebyl již celkově dokončen. Jeho dochované objekty jsou na Pražské čáře významným viditelným prvkem její existence.

5. května roku 1938 obdržela zadávací listinu ke stavebnímu úseku, který dostal označení 116 - Berounka, firma architekta Vilibalda Hiekeho ze Slaného, tatáž firma, která vyhrála i konkurz na sousední úsek 112 - Slaný. Velitelem vojenského dozoru, který měl na kvalitu a provedení stavby byl jmenován štábní kapitán pěchoty Antonín Hájek. Velitelství stavebního dozoru mělo dočasné sídlo v Řevnicích, podle toho byl úsek někdy uváděn jako 116 - Řevnice. Od počátku nebyl počet a umístění některých objektů zcela jasný, dodatečně bylo vypuštěno několik nadbytečných pevnůstek v neexponovaných místech linie nebo místech, kde by již bylo další opevnění naddimenzováno, jinde naopak byly objekty dodatečně zadány po zjištění hluchých prostor v linii. Z dodatečně zadaných objektů se do září 1938 však ne ...

Protitankový bunkr u obce Vepřek

V roce 1937 bylo plánováno vybudovat kryt pro protitankový kanón u obce Vepřek s úkolem postřelu železniční tratě od Lovosic na Prahu. Vzhledem k nedokončeným plánům byla výstavba pevnůstky odložena a následně zrušena. Proč? Kde měla stát? To jsou otázky, na které zkusíme odpovědět v článku.

Na konci roku 1936 stála ve svahu nad obcí Vepřek poslední dokončená pevnůstka, vybavená třemi střílnami pod betonem pro čelní palbu. Krom pozorování a vedení dalekých paleb proti nástupním prostorům nepřítele spočíval její úkol i v eliminaci pohybu na důležité železniční trati z Lovosic na Prahu. Přestože objekty vz.36 byly stavěny výhradně pro čelní palbu, u tohoto posledního objektu úseku IXb se povedly stejné střelecké předpoklady skloubit s palebným úkolem bokem k nepříteli. Umožňovalo to částečné krytí pevnůstky svahem vpravo od ní. Pokud by nepřítel postupoval po železnici od Lovosic, do palebného vějíře pevnůstky by se dostal ve chvíli, kdy by měl tuto vlevo. Krásný příklad boční palby. Všemi třemi kulomety by pevnůstka v řadách nepřítele mohla učinit slušné mezery. Leč v případě n ...

Stavební úsek 112 - Slaný

Úsek, který byl plánován v počtu objektů jako druhým nejpočetnějším z celé Pražské čáry byl nakonec redukován na několik posilových pevnůstek. Z těch se dno dnešních dní dochovaly četné pozůstatky ...

Když vojenští plánovači vyrazili brzy z jara roku 1938 na obchůzku v předchozím roce dokončené obranné linie do okolí města Slaného, vyhodnotili otevřenou krajinu jako druhý nejohroženější prostor z celé Pražské čáry. Široké možnosti rozvinutí útočných formací nepřítele i pravděpodobnost rychlých přesunů v záložních jednotek do případných průlomů v linii po pohodlných cestách i rovných polích byly vážným ohrožením celkové obranyschopnosti pevnostního pásma. Velitel stavebního dozoru si těchto nedostatků v obraně byl vědom a navrhl vystavět od Ješína po Studeněves 68 objektů v zesíleném provedení. Realizací by vznikla velmi silná obranná linie, táhnoucí se ve čtyřech a možná i v pěti sledech. Protože však vedení armády předpokládalo v tomto prostoru v následujících letech výstavbu těžkého o ...

Stavební úsek B8 - Mníšek

Pevnůstky stavebního úseku B8 - Mníšek palebně přehrazovaly velmi důležitý přístup k hlavnímu městu od Strakonic. Z 56 vybetonovaných bunkrů zde nezůstal dochován žádný, ale po mnohých z nich lze pozůstatky přeci jen nalézt.

Když na jaře roku 1937 stanuli vojenští plánovači na temeni brdských Hřebenů, shodli se na názoru, že bezprostřední nebezpečí průniku nepřátelských pěších vojsk skrze poměrně neschůdné svahy Brd nehrozí a případné lokální postupy hustým lesním porostem menších německých jednotek může být prozatím eliminováno pomocí záložních jednotek českých. Prvotní plán s opevněním svahů Brd tedy prozatím nepočítal. Ušetřené peníze putovaly k výstavbě několika důležitějších a exponovanějších uzávěr na Šumavě. Samotná hřebenová cesta však poskytovala prostory pro pohyb větších nepřátelských skupin, bylo rozhodnuto vršek pohoří opevnit krátkou uzávěrou několika objektů. Okolní svahy tedy v roce 1937 zůstaly bez stálého krytí a opevněny byly objekty stavebního úseku 116 až v roce následujícím. Také hrozba n ...

Stavební úsek B7 - Budňany

První polovina úseku B7 palebně přehrazovala jednu z dnes nejnavštěvovanějších a nejoblíbenějších turistických lokalit ve Středních Čechách. Po zaniklém pevnostním pásmu se zde dochovalo poměrně hodně stop.

První objekt stavebního úseku, který v některých pramenech bývá uváděn jako B7 - Budňany a v jiných jako B7 - Karlštejn, stál na levém břehu řeky Berounky, přímo naproti hradu Tetínu. Pravou střílnou palebně navazoval na poslední bunkr sousedního úseku B6 a zároveň předním okrajem palebného vějíře pokrýval hladinu řeky. V roce 1937, tedy v době budování prvních pevnůstek v tomto prostoru Pražské čáry zůstal tento objekt bez palebné návaznosti souseda po levém křídle. Tento prostor, který byl sice pro útok nepřítele poměrně nevhodný, byl o rok později eliminován vloženým řopíkem stavebního úseku 116. Další dva objekty Bé-sedmičky pak stály proti sobě v palebné uzávěře širokého oblouku řeky blízko lomu Alkazar. Kolem zmíněného lomu byla ponechána v linii mezera, jejíž zacelení nebylo plánová ...

Stavební úsek B6 - Beroun

Jeden z nejčastěji využívaných směrů nepřátelských armád táhnoucích k hlavnímu městu přehrazoval velmi silně opevněný úsek, který dostal označení B6. Spolu s vloženými objekty úseku 116 pak vytvářel vůbec nejširší palebnou přehradu Pražské čáry.

Prostor kolem města Berouna byl odpradávna jedním z nejvytíženějších při přesunech nepřátelských armád na našem území. V raném i pozdním středověku tudy proudily armády směrem do centra kotliny české, opačným směrem poté na Plzeňsko a do Bavorska. Odehrálo se zde i několik bitev, z nichž asi nejvýznamnější se stala bitva u Loděnice. Za druhé světové války tudy ustupovaly německé armády a kdyby se americké nezastavily v Plzni, vysvobodit Prahu z područí okupantů by se vydaly právě tudy. Přestože si vojenská správa v druhé polovině třicátých let minulého století uvědomovala důležitost tohoto prostoru, je s podivem, že v prvním roce opevňovacích prací ve Středních Čechách jej z plánů prozatím vynechala a plánovala jej až na následující etapu opevňování. Pouze jediný bunkr postřeloval koryto ř ...

Stavební úsek A5 - Chyňava

Jediný stavební úsek, jehož všechny bunkry byly kryty lesním masivem. Odstřelu neunikl žádný z nich, ale po všech zůstala v krajině poměrně výrazná stopa.

Mezi Nižborem a Mosteckým mlýnem na říčce Loděnici se táhnou rozsáhlé lesní porosty, které na počátku roku 1937 plánovali zástupci vojenské správy opevnit proti průniku nepřátelské pěchoty. Husté lesy umožňovaly útočícím pěším jednotkám skryté přesuny, které bylo třeba eliminovat jedním sledem betonových pevnůstek, které vzájemně přehrazovaly celý masiv od severu na jih. Plánovací skupina Ředitelství opevňovacích prací vytyčovala jednotlivé pevnůstky poměrně blízko sebe a na konci pochůzek bylo naplánováno devíti kilometrový úsek přehradit 59 pevnůstkami nového typu. K plánům i pochůzkám v terénu byli následně pozváni zástupci několika státně spolehlivých stavebních firem. O práci na opevnění byl v druhé polovině třicátých let minulého století velký zájem, obdržet zakázku na zhotovení stav ...

Stavební úsek A4 - Družec

V červnu roku 1937 vyhrála stavební firma z Kutné Hory soutěž o zakázku na vybudování 59 objektů lehkého opevnění na úseku devíti kilometrů mezi Kamennými Žehrovicemi a Mosteckým mlýnem. Dokončit vše dle plánu se však nepodařilo.

Soutěže o zakázku na vybudování stavebního úseku, který vojenská správa pracovně nazvala A4 - Družec, se zúčastnilo několik státně spolehlivých firem. Jednou z nich, tou, která nakonec podala nejvýhodnější nabídku, byla i firma inženýra architekta Jaromíra Dajbycha se sídlem v Kutné Hoře. 24. června roku 1937 předali zástupci Ředitelství opevňovacích prací stavební firmě potřebné dokumenty a práce mohly začít. Do oblasti výstavby bunkrů začala firma přivážet materiál a dělnictvo započalo s prvními přípravnými pracemi. Protože zakázky na opevňovací výstavbě byly na tehdejší dobu značně lukrativní, firma Jaromír Dajbych se zúčastnila dalších dvou nabídkových řízení ohledně připravovaného budování úseků opevnění mezi Lužickými a Jizerskými horami. Protože ze všech zájemců podala nejvýhodnější ...

Stavební úsek A3 - Smečno

V počtu zadaných a vybetonovaných objektů byl tento stavební úsek největší na Pražské čáře. Místy až tři sledy pevnůstek přehrazovaly jeden z nejpravděpodobnějších útočných směrů nepřítele.

Výstavba tohoto v počtu objektů největšího stavebního úseku Pražské čáry byla svěřena firmě Architekta inženýra Antonína Vopršala z Rakovníka. Tato stavební firma se v minulém roce osvědčila při budování starších pevnůstek úseku IXb - Kladno sever. 24. června roku 1937 byla stavba se všemi náležitostmi firmě předána. Práce započaly velmi brzy, ale na ty betonářské se muselo nějakou dobu počkat. Důvodem zdržení byla pravděpodobně váznoucí dodávka materiálu ze strany armády, především armovacích drátů a vysoce kvalitního cementu. Zaměstnanci firmy tedy prozatím prováděli výkopy pro budoucí objekty. Téměř celý červenec ale jinak stavba úseku stála. Betonáž prvního objektu proběhla 8 srpna a brzy následovaly další. Betonování bunkrů probíhalo od severu na jih a postupovalo celkem rychle. Přest ...

Stavební úsek A32 - Rozdělov

Objekty nejmenšího stavebního úseku Pražské čáry původně spadaly do sousedního a též stavitel, který se na jaře roku 1937 vyhrál soutěž o jejich vybudování byl jiný, než který šestnáct řopíků nakonec vyhotovil.

Stavební úsek A32 - Rozdělov vznikl odebráním posledních šestnácti objektů od sousedního úseku A4 - Družec, který stavěla firma Inženýra architekta Jaromíra Dajbycha z Kutné hory. Tato firma patřila mezi státně spolehlivé a pro potřeby opevňovacích prací velmi vhodné, přesto si její představitelé na jaře roku 1937 ukousli větší sousto, než ve skutečnosti mohli pojmout. Firma se zúčastnila hned několika soutěží na výběr opevňovacích prací a hned tři stavební úseky najednou vyhrála. 59 objektů lehkého opevnění úseku A4 - Družec, 57 úseku K1 - Mníšek a 69 bunkrů úseku K2 - Chrastava získala k firma výstavbě v podstatě najednou. Její kapacity však na takové množství nestačily a tempo výstavby se zpomalovalo. Na konci srpna bylo jasné, že přidělený stavební úsek firma nedokáže dokončit ve stano ...

Stavební úsek A2 - Slaný

Opevněné předpolí města Slaného. Tak by se dal nazvat výsledek plánovací skupiny, která v dubnu roku 1937 vytyčovala trasu budoucí opevněné linie na Slánsku. Vznikl tak jeden ze dvou prvních stavebních úseků na Pražské čáře.

Léto roku 1936 se chýlilo ke svému závěru. Přes krásné počasí toho roku uprostřed kotliny české příliš pohody mezi obyvatelstvem nepanovalo. Napětí se sousedním Německem rostlo čím dál tím více. Československá armáda musela na zvýšené riziko ozbrojeného konfliktu se svým sousedem reagovat. Z nejvyšších míst dostala za úkol minimalizovat velkou početní převahu nepřítele. Páteř obrany byla svěřena betonu. Umístění pevností na předem připravených místech na předpokládaných útočných směrech nepřátelských armád dávalo obráncům nesporné výhody. Jedna taková linie byla právě betonována mezi Vltavou a Berounkou, na opevněném oblouku mezi Velvary, Slaným, Kladnem a Nižborem. Pevnůstky, které stavebně vycházely ze starších objektů vzorové Maginotovy linie ve Francii, dostaly název podle roku výstavb ...

Moje bunkrologická historie

Letos v létě tomu bude 22 let, co moje kroky poprvé v životě cíleně zamířily za předválečným opevněním. Ty kroky poté zadaly směr mnoha dalším rokům.

Psal se rok 1994 a začínal krásný, sluncem zalitý druhý víkend v červenci. Bylo mi tehdy 17 let. S naší trampskou osadou jsme při vandrovním týdenním putování po Kokořínsku dorazili k městu Dubá. Mířili jsme k jeho západnímu okraji, do míst, kde chladná voda koupaliště v Nedamově měla svlažit naše těla, v sílícím vedru nutně potřebující zvýšené chlazení. Dvě tři koupele a dvě piva v místním stánku k nim a bylo nám dobře. Bylo krátce po poledni, když Jarda Kovanda, dlouholetý člen klubu vojenské historie i naší osady, přišel se zajímavým nápadem. V lesích nad Nedamovem prý stojí linie betonových bunkrů. Samozřejmě jsem do té doby při vandrech i výpravách s rodiči na nějaký ten bunkr v pohraničí narazil, příliš zájmu jsem jim jako kluk ovšem nevěnoval. Pražit se na sluníčku při občasné koupe ...

Stavební úsek A9 - Vítov

38 objektů stavebního úseku palebně přehrazovalo jeden z nejrovinatějších míst, kudy opevněné pásmo Pražská čáry vedlo. Mnoho zbytků po bývalé linii zde nenalezneme, přesto vlně odstřelů zůstal ušetřen jeden kryt na okraji Žižic.

Stavební úsek A9 - Vítov vznikl oddělením prvních třiceti osmi objektů od sousedního A2 - Slaný a zadáním výstavby jiné stavební firmě. Důvodem byla snaha o co nejrychlejší tempo stavby linie. Pokud by nedošlo k oddělení kapacit, firma Ivana Fifky z Prahy 7 by obdržela nejrozsáhlejší stavební úsek Pražské čáry, na který neměla kapacity i přesto, že se jednalo o firmu s dobrým jménem a kvalitním pracovním zázemím. Nově vzniklý úsek Ředitelství opevňovacích prací zadalo firmě Antonína Vopršala z Rakovníka, která se na výstavbě opevnění osvědčila již minulý rok, kdy realizovala úsek IXb - Kladno sever. Zadávací dokumenty si zástupce firmy převzal 26. dubna 1937. Firma měla dostatek pracovních kapacit, brzy proto bylo připraveno staveniště a na počátku června již došlo k betonáži prvního objek ...

Stavební úsek 111 - Zálezlice

Hlavní obranná strategie plánovačů úseku 111 počítala s obranou koryta řeky Vltavy mezi obcí Dušníky a městem Mělník. Nejlépe zahlazená část Pražské čáry nenabízí velké pozůstatky po fortifikačních pracích těšící oko milovníka opevnění, přesto tato část opevněné linie stojí za návštěvu.

Prvních pět objektů úseku, budovaného od června do konce září roku 1938, stálo na pravém břehu řeky Vltavy poblíž obce Dušníky. Vzhledem k svažitému terénu naproti za řekou, který nedovoloval široké rozvinutí případných útočících jednotek a vylučoval nasazení tankových útočných klínů byl na počátku úseku ponechán pouze jediný sled pevnůstek, postřelujících bočními palbami koryto řeky. Terén na straně nepřítele se otvírá do rovin u obce Mlčechvosty, proto západně od Dušník na jediný sled pevností navazuje druhý, pak doplňuje palby řopíků u vody až k obci Kozárovice. V exponovaných místech pak byly budovány ještě pevnosti třetího sledu, které dalekými kosými palbami pokrývaly místa, na kterých by útočící nepřítel mohl snadno rozvinout po překonání řeky předmostí. Silné dvou sledové uspořádán ...

Kulomet vz.26

Popis kulometu a jeho činnosti převzat z knihy Rukověť pro poddůstojníky, vydané v roce 1938. Jde o doslovný přepis.

Úplná hlaveň se skládá : z hlavně, plynového násadce, tlumiče a obojku hlavně. Hlaveň je podstatnou částí kulometu, v níž dochází k výstřelu. Vývrt má 4 pole a 4 rýhy, které tvoří pravotočivý závit, který končí asi 3 mm před ústím. Ráže je 7,92 mm. Vzadu je vývrt rozšířen v nábojní komoru. Při ústí dole v netažené části hlavně jeHlaveň otvor, jímž proudí plyny do plynového násadce a do pístové trubice. Ústí hlavně má na povrchu závity pro tlumič. Zevně má hlaveň po celé délce chladící žebra. Vzadu má přerušovaná žebra, jimiž se hlaveň spojuje hlavňovou spojkou s pouzdrem závěru. Vespod je na počátku žeber drážka pro jazýček na pouzdře závěru. Vzadu na čele hlavně je vybrání pro vytahovač. Hlaveň spočívá na pístové trubici.

Plynový násadec je pevně nasazen vpředu na hlav ...

Puška vz.24

Nahoře vojenská a dole četnická puška vz.24 Puška je zbraň, vynikající přesnou a spolehlivou palbou, již lze ihned zahájit; je lehká a lze ji snadno ovládat a ošetřovat.Pro tyto vlastnosti byla a zůstane puška nevyhnutelnou osobni zbraní, zvlášť schopnou pro útočný i obranný boj jednotlivce. Voják ji užívá k přesné a záhubné palbě na rozptýlené, malé a mizivé cíle, které se vyskytují v malých, někdy i středních vzdálenostech. Nasazený bodák jest obávaná zbraň v boji zblízka a důležitá zbraň v nočním boji.

1. HLAVEŇ je nejdůležitější součástí pušky;v ni nastává výstřel, hlaveň dává střele směr, rychlost a otáčivý pohyb. Je z oceli, po celé délce je provrtána a na povrchu hněděna, aby nerezavěla. Vývrt hlavně má čtyři pole a čtyři rýhy, které jsou spirálovitě vinuty po stěnách vývrtu a tvoří závit. Pozorujeme-li závit od konce hlavně přivráceného k oku k druhému konci, vidíme, že závit probíhá zleva horem do pravá; říkáme tedy, že závit je pravotočivý. Průměr vývrtu mezi poli se zve ráže a označuje se v milimetrech. Přední konec hlavně jest ústí. Vzadu je vývrt rozšířen v nábojní komoru. Vnější povrch hlavně je směrem od ústí postupně zesílen. Přední část povrchu hlavně je ubrána a na této části je naletován prstence mušky. Na zadní části hlavně je naletována základna hledí. Zadní konec hlav ...

Stavební úsek A1 - Velvary

Firma Architekt Zdeněk Lakomý z Prahy 12 vybetonovala za několik měsíců 76 objektů lehkého opevnění mezi obcemi Vepřek a Ješín. Do dnešních dní se dochovaly tři bunkry a po několika dalších zbyly v terénu čitelné trosky. Mnoho objektů zmizelo beze stopy.

První dvě pevnůstky stavebního úseku A1 - Velvary, obě typu B, stály na pravém břehu řeky Vltavy poblíž obce Dušníky. První z bunkrů svou čelní střílnou postřeloval koryto řeky a zároveň navazoval na dva bunkry na levém břehu. Palbou boční střílny částečně přehrazoval koryto řeky proti proudu a palebný vějíř kryl svého souseda ve druhém sledu, který taktéž čelní střílnou zamezoval volnému pohybu nepřítele po hladině řeky Vltavy. Hned zkraje se opevněná linie rozdělila do dvou sledů. První využíval terénní vlny a postupoval od obce Vepřek pod úbočím kopce v oblouku k Nové Vsi. Druhý sled měl za úkol palebně přehrazovat železniční trať. Do druhého sledu bylo plánováno též vybudování objektu pro protitankový kanón, leč do září 1938 nebyla hotova projektová dokumentace a ke stavbě již nedošlo. ...