Pražská čára.cz
První objekt stavebního úseku, který v některých pramenech bývá uváděn jako B7 - Budňany a v jiných jako B7 - Karlštejn, stál na levém břehu řeky Berounky, přímo naproti hradu Tetínu. Pravou střílnou palebně navazoval na poslední bunkr sousedního úseku B6 a zároveň předním okrajem palebného vějíře pokrýval hladinu řeky. V roce 1937, tedy v době budování prvních pevnůstek v tomto prostoru Pražské čáry zůstal tento objekt bez palebné návaznosti souseda po levém křídle. Tento prostor, který byl sice pro útok nepřítele poměrně nevhodný, byl o rok později eliminován vloženým řopíkem stavebního úseku 116. Další dva objekty Bé-sedmičky pak stály proti sobě v palebné uzávěře širokého oblouku řeky blízko lomu Alkazar. Kolem zmíněného lomu byla ponechána v linii mezera, jejíž zacelení nebylo plánováno ani následující rok. Pouze údolí k Hostimi bylo o rok později pokryto čelní palbou bunkru, který byl vybetonován pod silnicí z Hostimi do Srbska. Další objekty stavebního úseku B7 pak vytvářely uzávěru skrze ves Srbsko. Zde se nacházel důležitý brod na komunikaci klesající od Tetína. Na ní bylo možno vzhledem k jejímu umístění v prudkém svahu zastavit provoz pomocí trhaviny, stejně tak by byla na několika místech přerušena železniční trať v okolí. Poměrně silná obrana blízko u sebe postavených bunkrů byla o rok později doplněna ještě dvěma objekty vysoko nad Srbskem.
Souvislá linie objektů začínala až u Petzoldova lomu naproti části obce Krupná. Hned první objekt zůstal do dnešních dní dochován. Původně zabetonovaný bunkr se dočkal nedávno částečného vyrubání interiéru při pokusu místních nadšenců o rekonstrukci, z ní však vlivem záplav sešlo a dnes je objekt otevřený. Odtud linie pokračovala po levém břehu Berounky ke Karlštejnu, kde se do dnešních dní dochovaly další dva objekty úseku. Bunkr s evidenčním číslem 12 byl donedávna taktéž zabetonován, pod záštitou obecního úřadu byl kjeho interiér vyčištěn a vzniklo zde muzeum. Smutný osud potkal sousední bunkr typu D, který byl vybaven dlouhou přístupovou chodbou. V zabetonovaném stavu se dochoval až přes přelom tisíciletí, poté byl jeho interiér vyrubán nadšenci a zřízeno v něm jedno z nejhezčích muzeí opevnění. Kvůli turistické industrializaci v okolí však majitel pozemku změnil plány a muzejníky z jejich objektu "vyštípal". Oficiálně tak muzeum ukončilo činnost a objekt samotný brzy téměř zmizel pod novodobou zástavbou. Dnes je za stěnou restaurace téměř neviditelný.
Od Karlštejna mířila linie pevnůstek podél levého břehu Berounky na jih. Velký oblouk řeky byl pod Karlštejnským jezem ponechán bez krytí, linie zde byla zkrácena z důvodu předpokládané brzké civilní výstavby. Původně zde měly otevřený prostor přehrazovat dva sledy pevnůstek, z výše uvedených důvodů však došlo k velkému redukování počtu objektů ve druhém sledu a fakticky došlo k výstavbě pouhých dvou druhosledových. První sled přetnul uprostřed oblouk řeky a přiblížil se k ní v prostoru Hlásné Třebaně. Vlivem blízké civilní zástavby zde zůstaly dochovány hned dvě sousední pevnůstky. Obě mají zabetonované interiéry a nacházejí se na soukromých pozemcích.
V prostorech dnešní lávky pro pěší mezi Zadní a Hlásnou Třebání linie překračovala řeku na pravý břeh, který však vzápětí opustila a vydala se vzhůru po úbočích údolí Bělečského potoka. První sled kopíroval údolí na straně odvrácené od předpokládaného směru nepřítele, zatímco druhý stál na vzdálenějším přivráceném úbočí. Vzhledem k exponovanosti místa byl vůbec poprvé v úseku vložen do obrany i třetí sled pevnůstek, který dvěma objekty vykrýval návrší Na Kaplanci.
Ještě v prostoru Zadní Třebáně linie opustila údolí Bělečského potoka a zamířila na jih, směrem k Brdskému hřebeni. Stoupání prvního sledu si vyžádalo umístění výškově lomeného bunkru do svahu pod Vrážkami. Dvěma, poměrně blízko sebe umístěnými sledy pevnůstek, linie pokračovala polnostmi a loukami k lesnímu masivu Brd. Toho dosáhla klesnutím do údolí Nezabudického potoka, kde stály poslední objekty úseku. Ten vůbec poslední byl vystavěn na skále nad místním malým lomem. Výstavba tohoto výhodně umístěného objektu se prodražila, neboť bylo nutno na staveniště vybudovat přístupovou dřevěnou lávku. V roce 1937 levá střílna posledního bunkru mířila do lesního prostoru Brd bez dalšího krytí, neboť zde byla ponechána velká mezera. Stoupání na Hřeben vykryly pevnůstky až v roce následujícím.
V létě roku 1939 postihla i úsek B7 vlna demolic, která se však vzhledem k blízkosti budov vyhnula poměrně velkému počtu objektů. První vlnu odstřelů přečkalo 17 pevnůstek, jejichž interiéry byly z obav před možným využitím při případném povstání odbojových organizací vyplněny lomovým kamenem a zabetonovány. Postupem následujících měsíců byly trosky bunkrů odklízeny a ocel využita pro válečný průmysl. Kvůli zvyšující se potřebě kvalitní oceli pro válečné potřeby německá okupační správa nařídila na přelomu roku 1942 - 43 další vlnu odstřelů "přeživších" pevnůstek a jejich následnému vytěžení. Vlně demolic padlo za oběť dalších deset objektů.
Pro civilizačně poměrně exponovaný prostor je "stopa" po opevnění v oblasti poměrně špatně čitelná. Krom sedmi dochovaných objektů lze nalézt viditelnější pozůstatky po šesti bunkrech, zpravidla v podobě dochovaných zbytků zemních záhozů a betonové drti v okolí. Hezké jsou výrazné pozůstatky po výškově lomeném objektu č. 34 na úbočí Vrážek. Po zbytku bunkrů se nedochovaly vůbec žádné, nebo jen velmi minimální stopy, obtížně nalezitelné i pro oko zkušených hledačů bunkrů.
Vytištěno : 18. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 19.7.2016
http://www.prazskacara.cz/clanek.php?id=17